Digitální malba malé hnědovlásky, která sedí na velkém hroznovém vínu, za ní je město a rudý západ slunce.

Nemoc.

Achjo, já tak nemám ráda, když jsem nemocná! Ale kdo jo, že.

Na jednu stranu je to super, protože po vás nikdo nic nechce, můžete se válet doma a nemusíte dělat žádné nepříjemné povinnosti. Na druhou stranu je to nic moc, protože nemůžete dělat, co se vám zlíbí.
Nemocná jsem nebyla asi dva roky, což bylo skvělé. Ale teď jsem měla horečku, a moje touha si užívat volno tak, jako to dělám vždycky, mě doháněla k šílenství. I když se mi motalo v hlavě a nemohla jsem se nadechnout přes nos, musela jsem si zahrát svou oblíbenou hru na počítači. I když jsem usínala už v osm večer, MUSELA jsem zůstat vzhůru do devíti, kdy jsou na AXN Myšlenky zločince, na které se teď s železnou pravidelností dívám.
Nejhorší ale možná je ta fyziologická stránka věci. Když mě bolí v krku, tak mi to připadá, jako bych spolkla zubní pastu a ještě mi někdo poprášil ten krk moukou. Teď už mě v něm naštěstí nebolí. Nebo když mě bolí uzliny, mám pocit, že mě někdo praštil do krku. A rýma, to je nejhorší. Hrozně mě zajímá fungování lidského těla, takže samozřejmě vím, jak se rýma tvoří, z čeho, jak to v tom nose vypadá, a že i když se vysmrkáte, nemusí to pomoci, protože máte nateklé sliznice v nose, které jen tak nesplasknou, takže nemůžete dýchat ani tak, musíte jen čekat. Protože já nejsem moc příznivcem chemie.  Jenom u stomatochirurgů mi nevadí chemické injekce.
Už jen ten Paralen je pro mě neskutečně nepříjemný. Naštěstí se mi neudělaly čepy v krku, takže nemám angínu, a nemoc postupuje klasicky jako virové nachlazení, takže by mi antibiotika byla k ničemu. Moje dětská doktorka mi je kdysi na toto předepisovala, ale mě stejně nepomáhaly, takže tak od patnácti se léčím sama. 😀 Nejhorší je, že doktoři to nemají moc rádi, jak jsem zjistila – doktor musí mít pocit, že přišel SÁM na to, co vám je, a musíte dělat, že jste hloupí, aby vás neměl za přílišné chytráky a neposlal vás do háje. Přitom by to ušetřilo tolik času, když to na svém těle bezpečně poznám – ,,Dobrý den, mám gangrénu, budu potřebovat vyvrtat zub, vložit čistící vložku a nechat na nějakou dobu otevřený.” Sama si to nevyvrtám, přece, takže stejně toho lékaře potřebuju. Tak nevím, proč jsou na to tak hrdí. Navíc neříkám, že nepřijmu názor lékaře, když bude odlišný od mého, žejo, a oprávněný.
NAŠTĚSTÍ nejsem žádný hypochondr, jak říkám, nemocná jsem asi po dvou letech, předtím mi nebylo vůbec, ale vůbec nic. A předpokládám a doufám, že teď zase nebude. Takže zpátky k tomu Paralenu – mám s ním problém, protože neumím polykat prášky. Hrozně mi to vadí, okamžitě mám pocit, že se dusím. I normálně piju pití třeba přes slámku, protože se mi hrozně často stává, že špatně polknu a začnu se dusit. Nechápu, jak mohou někteří lidi pít za chůze. Nechápu, jak mohou někteří lidi dobrovolně třeba denně spolknout nějaký Brufen, vždyť vůbec, ten lesklý povrch je snad ještě horší, to vám vklouzne do krku, ani nevíte, jak, a dušení je hned tady. Ten Paralen je aspoň drsný, to si můžete sami více korigovat, kam to v těch ústech chcete nasměrovat. A prý, že ty hladké jsou pro lepší polykání. To si teda trhněte nohou. (Když jsem byla malá a mamka mi řekla, abych si trhla nohou, tak jsem si jí fakt trhla. A bolelo to.)
Pak další, co mi vadí, je smrkání. To je složitý proces. Ten zvuk, to mě dohání k šílenství,  hlavně potom, jak mi zalehnou uši a třeba mi v nich píská, to mám chuť si je propíchat, aby už bylo ticho. Za to může naše smyslová přecitlivělost. No a hlavně, kapesník. Nesnáším papírové kapesníky. Zaprvé jsou strašně neekologické, a je mi to fakt líto, že musím smrkat! taková hnusná činnost! do něčeho, co bylo kdysi krásným stromem, a zadruhé jsou děsně nepříjemné. Látkový kapesník aspoň pohladí a je takový příjemnější na tom nose. Z papírového se mi za den odře celý nos.
Ale je fakt, že ty látkové kapesníky furt používám všechny, co jsou ve skříni, najednou, a každý si třeba nechám v jedné místnosti. Vím přesně, kde mám který kapesník, ale mamce se to moc nelíbí, že se mi válí třeba deset kapesníků v různých místnostech(máme hodně velký dům). A pak už jsou všechny mokré a špinavé a já je musím dát vyprat. Mamce se totiž taky nelíbí má teorie, že když si nechám pár kapesníků nahoře v patře, kde se pohybuju večer, tak uschnou přes den, kdy budu ve spodním patře. A ani si nenechá vysvětlit, že ty viry mimo lidské tělo v tom nehostinném prostředí zahynou velmi rychle. Ach jo.:D
Pak mi hrozně vadí, že nic necítím, jako chuť a vůni. Takže jsem si právě teď udělala zázvorový čaj, přestože čaj normálně nepiju, nesnáším horké nebo hodně studené věci, ale toho zázvoru jsem si tam dala třeba jeden obří celý kus, ať cítím aspoň NĚCO. Kristián, jak vstane, asi nebude moc veselý, protože má taky zázvorový čaj rád, ale co se dá dělat, já teď potřebuju cítit aspoň něco.
A zalehnuté uši, to je taky příšerné. Včera jsem se chtěla dívat na Myšlenky zločince, ale taťka čistil kočkám záchody a mamka do toho telefonovala s tetou, takže jsem si to přihlásila na maximum, ale to jsem zase naštvala je, ale já to fakt nedokážu tak nějak vydestilovat ze všech těch zvuků, co je v televizi, a vůbec jsem nevěděla do první reklamy, o čem to bylo.
Ale teď už mě uzliny nebolí, v krku mě nebolí, rýmu mám furt, ale co je pro mě typické, přišla jsem o hlas. Pane bože. Teď nemůžu chodit po celém domě a nadávat jak horník, trochu mě to mrzí, ale aspoň si členové rodiny trochu oddychnou:D
Takže teď mám volno z práce, které využiju k něčemu trošku užitečnému. Jako pokladní na kase mi hrozně vadí nápovědníky, protože jsou celé rozházené, na každé kase je jiný, a když člověk nemá jeden obrázek pečiva, tak musí volat přes celou prodejnu, aby mu někdo řekl, jaké má to pečivo kód. Ale za to si mohou pokladní samy, ony to tam roznesly všude po prodejně, a pak to nemohly najít. Takže si udělám vlastní SEZNAM, ABECEDNĚ SEŘAZENÝ PODLE JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ PEČIVA, domaluji si tam vlastní obrázky, na kterých zvýrazním třeba kmín nebo lněné semínko nebo prostě to, co je na tom pečivu typické a co na těch běžných nápovědnících zaniká, a kdo takový seznam nebude chtít, tak si ho prostě nevezme. I kdybych ho dělala jen pro sebe. Ale mamce se můj nápad moc líbí.