Digitální malba zrzavé holky, která sedí na jednoduché houpačce v bílých šatech, pod ní můžeme vidět hory.

Rituály.

Většinou je strašně užitečné a důležité naše rutiny pochopit.

,,Natálie! Proč vždycky dáš na záchodě ten toaleťák nalevo na zem, když má být na stojánku vpravo?!”
Protože jsme ho tak měli, když jsme byli teď rok v Praze.

,,Natálie! Proč po každém koupání necháš ručník u vany srolovaný v kuličce!”
Protože …já nevím.

,,Natálie, já nechápu, proč si bereš prkýnko JEN na krájení cibule, ale na nic jiného si ho nevezmeš.”
Protože cibule na lince klouže a já bych si mohla posekat prsty, kdežto jiné věci, které nejsou kulaté, nekloužou.

,,Natálie, zase jsi si nechala v kalhotách klíče, chceš mi zničit pračku?”
Když ono je divné, když mám klíče jinde, než v kalhotách, pak je hledám a nikdy si nevzpomenu, kde jsou.

,,Natál, ty jsi zase vařila. Já to hned poznám, když přijdu do kuchyně. Proč to po sobě neuklidíš?”
Ale mně to už uklizené připadá, já tu žádný bordel nevidím, vždyť všechny věci jsou na svém místě.
,,No, to sice jo, ale co ty drobky a upatlaný sporák?”
To pro mě není bordel.

,,Mohla by sis prosím uklidit ten tablet?”
Ale kam, vždyť on pod stůl v obýváku PATŘÍ.

,,Tu mikinu už vyhoď, vždyť má všude díry.”
No to teda nevyhodím, leda, že bys mi koupil/a tu samou, což nekoupíš, protože je ručně zdobená. A hlavně, i kdybys mi koupil/a úplně stejnou, už to nebude ta mikina, s kterou jsem toho tolik dobrého zažila.

,,Zas máš to růžové chlupaté pyžamo? Vždyť je venku přes dvacet stupňů.”
Ale když já teď nenosila po večerech dlouho nic jiného.

,,Prosímtě, proč si bereš do každého pití slámku?”
Protože je pro mě mnohem pohodlnější pít takhle.

,,Přestaň si drbat tu hlavu, to pak vypadá, že máš vši.”
Nemám, já to tak jen dělám, když přemýšlím nebo mě něco rozruší.

,,Nestrkej si ty ruce do pusy.”
Když mě svědí dásně! Ani byste nevěřili, že to jde, ale fakt tam mám pokroucené nervy.

,,Musíš fakt každé ráno dělat rámus s tím mixérem?”
Když já snídám smoothies už půl roku.

,,To jsem přesně věděla, že uděláš. A vůbec, proč se vždycky musíš oblíct do povlečení jako do hábitu, kdykoliv převlíkám postele? Vždyť už ti je tolik.”
Já nevím, ale přijde mi to děsně srandovní. A líbí se mi, jak v tom vypadám.

…a spoustu, spoustu dalších věcí.

Nejhorší je, že už si to ani neuvědomuji. Jen, když to neudělám, tak se cítím ,,divně”. Nekompletně. Ach jo. A to se mě snažili doma dvacet jedna let naučit vše jinak.:D