Barevný abstraktní obrázek s mnoha černými a bílými detaily. Uprostřed je tvar podobný ostře řezané kytaře.

První znaky Aspergerova syndromu u předškolních děvčat

Ahoj, tak dneska jsem natrefila na pěkný seznam na této stránce : Holčičky a AS .
Seznam mi přišel pěkný, přehledný, rovnou k věci, tak jsem se rozhodla ho hodit sem, přeložený. Postup znáte, do článku možná sem tam vložím něco kurzívou; to bude odkazovat k mým vlastním zkušenostem. Zkusím vám demonstrovat, jak se to projevovalo na mně(s pomocí vyprávění vlastních rodičů, které každý den otravuju dotazy ohledně svého dětství, přestože máme asi tak sto hodin záznamů na starých VHSkách :D)

Následující seznam je oficiální pracovní screenovací dokument, který je sestaven z unikátních charakteristik a rysů předškolních děvčat s Aspergerovým syndromem – nebo aspieděvčátek. Není to však formální nástroj k posuzování – tento seznam vychází ze zkušeností se spoustou předškolních děvčátek, s kterými jsem mnoho let pracovala. Je velmi složité diagnostikovat autismus u žen. Posuzovala jsem, pozorovala a diagnostikovala stovky děvčat a žen různého věku. Tento dokument se zakládá na mých klinických neoficiálních pozorováních, ale také i na výzkumech dalších známých profesionálů. Budu tento seznam čas od času upravovat a přepisovat. Tento seznam jsem napsala dle svých zkušeností, pozorování a úvah, a není psán v žádném speciálním pořadí. AS nemusí mít VŠECHNY tyto rysy, je velmi vzácné, když se někdo identifikuje s každým rysem.
Následující profil byl sestaven pro rodiče anebo další členy rodiny, kteří uvažují nad formální diagnozou nebo pomocí psychologům s rozpoznáváním AS nebo vysokofunkčního autismu u předškolních dívek.
Ženy s AS často své symptomy prožívají jinak, takže zatímco některé jsou velmi introvertní, jiné ne.

První znaky AS u mladých předškolních děvčat
 
1. Silné emoce. Přesněji řečeno, úzkost z odloučení, stres, obecná úzkost či tíseň. Toto často provází neschopnost nechat se utěšit láskyplnými projevy, odvést pozornost od stresoru hračkou nebo změnou tématu v rozhovoru s dospělým. (Úzkostná jsem byla velice a velice jsem se bála hlavně odloučení. Pamatuju si, jak mě mamka nechala doma pět minut, když si šla do trafiky pro cigarety, a když se vrátila, tak jsem byla celá uřvaná. A to mi mohlo být třeba pět let. Když jsem někam šla s dospělými, třeba s babičkou, tak jsem se až křečovitě držela za ruku, tak moc jsem se bála, že bych se mohla ztratit. A dodnes se nedám uklidnit, dokud se problémová situace opravdu nevyřeší, jinak se mnou není řeč.)
 
2. Citlivé smysly. Tato děvčata často mívají citlivý zrak, sluch, chuť, čich, problémy s rovnováhou a pohybem. Tento problém je mimo jiné znám také jako porucha zpracování smyslových vjemů. (Mám problém rozlišit, co je u mě synestezie, co bylo u mě typickou dětskou rozežraností – žádné dítě asi nechce jíst tlusté maso – a co je AS, takže k tomu se zas tolik vyjadřovat nebudu, každopádně mám záchvaty smyslového přehlcení, a problémy s rovnováhou taky, odjakživa.)
 
3. Vyrovnání se se změnami: neschopnost se přizpůsobit změně nebo odmítat změnu.(Dneska určitě, v dětství nevím, protože mí rodiče taky vždycky museli mít vše naplánované do detailu a mě nic nepřekvapovalo. Takže je to dost možná i zvyk.)
 
4. Jazykové schopnosti. Netypické nebo zvláštní vlasnosti, co se týče vývoje jazykových schopností. Mluvila jsem velmi brzy, mluvila jsem o sobě výhradně ve třetí osobě, a z jednotlivých žvatlání slov jsem přeskočila hned na celé věty. V roce jsem neuměla chodit, ale pojmenovala jsem všechno v místnosti.)
 
5.Řeč: Většinou nebývá opožděná, někdy mluví příliš nahlas nebo potichu, monotónně nebo s divným přízvukem. (Mamka mi strašně často říkala, ať tolik neřvu, ale já si absolutně nebyla vědoma toho, že bych řvala.)
 
6. Sociální využití jazykových schopností: často mají tyto děti problémy se sémanticko-pragmatickými záležitostmi, takže se vyjadřují puntičkářsky a mnohdy se vyjadřují výstředně.(Jo, já si vyloženě pamatuju, že mi vadilo, když se říkalo, že někdo zemřel, protože jsem si myslela, že je citlivější říkat, že umřel, a spoustu dalších drobností.)
 
7.Hyperlexie. Mohla se naučit sama číst ještě v předškolním věku. AS děvčata často milují čtení a hodně vysoký zájem si rozšířit slovníček.(Tady mohu bezpečně říct, že ve třech letech jsem uměla číst, do šesti jsem přečetla vše, co bylo doma, a do desíti tak celou dětskou knihovnu, přičemž jsem se rodičů i desetkrát do minuty ptala, co znamená které slovo. Babička mi kupovala k narozeninám encyklopedie o přírodě a já v nich ležela celé dny.)
 
8. Hra. Dospělí si mohou povšimnout, že AS děvče si s ostatními nechce hrát nebo chce vést směr, kudy se bude hra rozvíjet a úkolovat druhé, spíš, že by si navzájem pomáhali vymýšlet dějovou linii. Často se může takové děvče dospělým svěřit, že ji hra přijde matoucí, nudná nebo hloupá. Raději si hraje sama, s jejími zvířaty/hračkami, nebo s chlapci. Některé dívky s Aspergerovým syndromem mohou mít potíže prohrávat. (Těžko říct, tady, mně byla většinou hra  s ostatními dětmi vzácná, takže jsem vždycky raději úplně ztichla a dělala jen to, co se po mně ve hře chtělo. Nezapojovala jsem se aktivně, prostě jsem se jen vezla. Ani by mě nenapadlo říct, ,,tak, a teď budem dělat to a to”. Ale je fakt, že matoucí to pro mě bylo absolutně. A často i hloupé.
 
9. Zájmy. AS děvče se často o věci zajímá jinak, než ostatní holky, co se týče intenzity a kvality zájmu, než samotný zájem. Často si hraje spíš tak, že věci chystá, organizuje, člení, seskupuje, než že by si s nimi hrála. Často si může přehrávat vlastní zkušenosti ze života. (Tak vlastní zkušenosti nevím, to asi spíš ne. Ale je fakt, že normální holka, když řekla, že ráda čte, tak nikdy nečetla tak ráda, jako já. Nikdo neměl rád Pokémony tak jako já, a nikdo neměl rád My Little Pony tak jako já. Aby o nich věděl úplně všechno a dokázal si přehrát každý díl.)
 
10. Konvence. AS děvčata se už rodí jiná a často si můžeme všimnout, že si hrajou netradičně, nekonvenčně. Některá děvčata mají ráda lego, pískoviště, dodávky a auta. Jiné zase přemýšlejí jinak, pořád se ptají neúnavně, jak co funguje, proč jsou věci tak, jak jsou, nebo proč lidé dělají a říkají nějaké věci. (Oboje. Pamatuju si, jak jsem se naštvala v obchodě na babičku, když prodavačce řekla mladá paní, když bylo očividně vidět, že je stará, tak proč jí lže. A to jsem se rozčilovala často. Měla jsem vlastní pískoviště, lego jsem neměla, ale pak ve škole jsem ho milovala. Ale tak tenhle článek je jen o předškolním věku, takže lego bohužel, to neumím posoudit. Ale stavebnice celkově, to jo. A celkově jsem měla hodně nekonvenční dětství.)
 
11.Vzhled a oblečení. Mladé aspice mohou vypadat buď často jako kluci, nebo jako ultraprincezny. Někdy si může stěžovat na ponožky a visačky v oblečení, ráda nosí celé dny stejné věci. Některé Aspice jsou často pomatené pohlavím a někdy touží být opačného pohlaví. (Tak to na mě nesedí, ani jedno. Já nosila, co mi bylo dáno, a jestli jsem holka nebo kluk mi teda bylo úplně jedno.)
 
12.Představivost. AS děvčata často unikají do fikce, knih, fantasy světů, k vílám, jednorožcům, poníkům, pegasům, povídají si s imaginárními přáteli nebo zvířaty. Viz výše, to sedí jednoznačně.
 
13.Psaní. AS děvčata často rády píšou jejich vlastní povídky, deníky, fikce, už odmalička.(Jé, to mi připomíná, jak mi babička zalaminovala ty čtyři stránky mých povídek a udělala mi z toho knížku, u ní je celá skřín popsaných papírů ode mě třeba ve čtyřech, pěti letech, o kočkách a psech, co u ní bydlí. Musím tam zajít a přečíst si to všechno!)
 
14. Příroda a zvířata. AS mají intenzivní lásku k zvířatům a přírodě, často je mají raději než lidi. Zvířatům intuitivně rozumí více než lidem. (Přesně tak.)
 
15.Nadání a talenty. Většina, pokud ne všechny AS děvčata, mají nadání a talenty, ať už zpěv, malba, jazyky, hraní, tanec, psaní. (Vždycky jsem chtěla umět zpívat. Achjo. A tancovat. Člověk chce vždycky nejvíc to, co mu nejde.)
 
16. Odhodlání. Silná vůle, přesvědčení, paličatost, soutěživost. Soutěživost nikdy moc ne, ale jak říká moje mamka – ,,ty, jak se rozhodneš, že se něco naučíš, tak vím, že do zítřka to budeš umět.”
 
17. Obličejové výrazy a emoce. Nesoulad mezi výrazy a pocity. Například “falešný” úsměv, intenzivní obličejové výrazy nebo nevhodnost výrazů. (To nevím, jak moc. Já se moc neprojevuju. Nebo se furt křečovitě usmívám. Ale jako malá, to nevím moc, na záznamech jsem většinou horečně zabraná do nějaké činnosti a tvářím se normálně, občas se usměju. Takže nic extra.)
 
18. Problémy s pozorností. Rodiče s ní mohli jít k ušnímu, protože neodpovídá na jméno, je ve svém světě, myslí si, že je hluchá. (Tak to vůbec ne.)
 
19. Hyperempatie. Může být až přehnaně citlivá k problémům ve společnosti, zdali je něco spravedlivé, násilí na zvířatech, nebo starších. Může prožívat emoce ostatních a nerozumět jim. Je to tak, rodiče se mnohokrát vysloveně bavili na tom, jak jsem byla přímočará a potřebovala jsem, aby bylo vše spravedlivé. Mamce jsem řekla v pěti letech, že by neměla chodit do práce, ale raději dělat dobré skutky. Tomu se dodneška směje. Nebo jak skoro pláču, protože jedna holka utrhla chráněnou kytku. Toho je. A víte, co je nejhorší, že mi to nepřijde směšné, mě to dodneška rozčílí nebo je mi z toho úzko.
 
20. Intuitivní. Může vědět a říct vám o nějakých událostech a lidech, o kterých nemůže nic znát. Ví nějaké věci, aniž by věděla, jak je ví. (Tak to nevím, asi ne, v nějakém předškolním věku asi ne.)
 
21. Zvědavost a otázky. Ptá se nekonečně, některé otázky nejsou vůbec jednoduché. (To si nepamatuju, ale mamka říká, že jsem se jednou ptala na fungování autobusů a na věci, kterým ona absolutně nerozumí, na zastávce, a lidi se koukali a nechápali a ptali se jí, kolik je mi let, a nechtěli věřit, že tři.)
 
22. Může si cucat palec až do devíti. (Trochu se stydím, ale ještě v sedmi letech mě to občas popadlo.) 
 
23. Můžr mít DCD – vývojově koordinační poruchu. DCD nevím, ale s koordinací problémy mám.
 
24. Může mít problémy se spánkem. To jo, ale až jako trochu starší, ne v předškolním věku.