Našla jsem dobrý článek na stránce http://autisticnotweird.com/asperger-syndrome-50-facts-about-having-mild-autism/ .
1) Sami jste divní. MY jsme úplně normální.
2) Určitě pár autistů znáš. Možná o tom nevíš, ale znáš. Možná o tom ani oni sami neví. Je nás 1%, to je více, než se zdá.
3) Autisté si nejsou podobní, stejně jako normální lidi nejsou všichni stejní.
4) 81% z nás není zaměstnáno na plný úvazek. Já osobně byl méně než 2 roky mezi těmi 19%.
5) Pokud máte ,,lehčí formu“, tak jste na půli cesty mezi tím, že jste ,,dost normální“ na to, aby od vás lidi požadovali určité věci, ale jste zároven i ,,dost autističtí“ na to, abyste tyhle požadavky dokázali naplnit
6) To výše znamená, že HODNĚ věcí je VAŠE CHYBA. Vlastně doopravdy nejsou vaše chyba, ale je vám to tak předkládáno.
7) Když si nevšimneš, že se nějaké holce líbíš, je to TVOJE CHYBA. Ne její, že ti to neřekla.
8) Když někdo udělá jemnou narážku a ty si nevšimneš, je to TVOJE CHYBA. Ne jeho, že ti to přímo a narovinu neřek.
9) Když se zeptáš lidí, jestli chtějí sníst poslední bramboru a všichni řeknou ,,nene, to je dobrý,“ je TVOJE CHYBA, když si ji vezmeš. Měls to správně pochopit a interpretovat si jejich ne jako ano! Protože to očividně NORMÁLNÍ LIDI dělají.
To už jsme si zažili.
10) Je pro nás těžké vyznat se v lidech a je to NAŠE CHYBA. A pro ostatní jsme taky těžko čitelní a to je taky NAŠE CHYBA.
11) 70% lidí na spektru má i něco jiného(ADHD, dyslexii, dyspraxii, jako pár příkladů.) Když má někdo nějakej problém, málokdy má jen jednu stránku.
12) Někteří lidi s autismem jsou nejhodnější, nejmilejší lidi, jaké potkáš. Jiní jsou zase blbci. Víš, to proto, že jsme prostě lidi.
13) Říct ostatním o autismu je složité. Někdy lidi neví, co autismus je(nebo mají zkreslené názory), někdy tě dost dobře neznají, tak tě budou brát za chodící syndrom, a jindy seš prostě jenom hrozně nervozní, když to máš někomu říct.
14) Já považuju za nejvhodnější kategorii ,,Aspergerův syndrom“. Ale je těžké říkat lidem, že máte AS, protože tam slyší to ,,syndrom“. Lidi se syndromů bojí. A nerad říkám porucha sociální interakce, protože je tam zase ta ,,porucha“.
15) Takže když už teda neřeknete lidem o autismu, tak vás budou považovat za podivíny nebo za někoho, kdo nemá žádné sociální dovednosti. Nebo se musíte začít chovat jako všichni ostatní kolem. A když se vám to nepovede, protože takhle váš mozek prostě nepracuje, je to VAŠE CHYBA.
16)Narážky nefungujou. Prostě nám to řekněte.(Fakt, na prvním rande chtěla holka, abych za ni zaplatil oběd, tak místo toho, aby mi to rovnou řekla, narážela, že nemá dost peněz na jídlo a potom ještě na bus. Tak jsem se usmál a řekl jsem jí, ať se tím netrápí, že hranolky se sýrem stojí jenom dolar sedmdesát pět. Neocenila to, přestože to ode mě byla přesná odpověd k tomu, na co se ptala. )
17) Pokud dělám věci vlastním tempem a vlastními metodami, tak vždycky uspěju. Když jdu tempem, které mi určují druzí, nebo mám používat metody druhých, pokazím to a všechno zničím. A hádejte, čí je to pak CHYBA?
18) Když mluvíme, není to vždy dokonalé. Když jsem nervozní, pletu si pořadí slov ve větě. Můj poslední pracovní pohovor (v knihovně) dopadl blbě hned, když jsem řekl ,,myslím, že se na tohoto spisovatele hodím, protože se snažím….sakra, můžu začít znova?“
19)Oční kontakt je přeceňovaný. Lidi říkaj, že se chovám nepřirozeně, když s nimi mluvím, ale pro mě je nepřirozené koukat někomu do očních bulv jenom proto, že to dělaj všichni kolem.
20) Pokud nám trvá dlouho se vyjádřit, tak nás prostě proboha nechte. Někdy to trvá zkrátka dýl.
21) Někteří z nás(včetně mě) trochu pomaleji zpracovávají informace. Bude nám trvat o vteřinku dýl, než nám dojde, že si děláte třeba srandu.
22) Proto taky začínám vždycky mluvit až po nějaké době. Když je kolem čtyři a více lidí, tak se o mně ví, že dokážu třeba 15 minut mlčet, i když jsem třeba jenom setinu sekundy daleko od toho, abych už už začal, protože pak vždycky začne někdo jinej. Je to jako kdyby vás 15 minut v kuse někdo přerušoval, akorát lidi neví, že chcete mluvit, takže máte zakázáno se na ně naštvat.
23) Bereme věci doslovně. Jako víme, že neberete nohy přímo na ramena, ale když řeknete něco jiného, co není zrovna idiom, tak si budu myslet, že to tak fakt myslíš.
24) Jsme skvělí v posteli.
25) Dělám si srandu. Taky máme smysl pro humor, víš?
26) Jo, můžem být i šprti a nerdi a geekové…Jde nám to a užíváme si každou minutu.
27) Je velmi snadné pro lidi s autismem, aby si špatně vyložili signály druhých, což má velmi zajímavé dopady.
28) A stejně tak je velice snadné překročit něčí komfortní zónu. Takhle jsem přišel o mnoho přátel, jako dospívající i jako dospělý. Je to problém, kterého se chceme zbavit, ale nejde to.
29) Nejsem přesvědčený, že lidé s autismem jsou přirozeněji náchylnější k úzkostem(někteří možná, ale to i neautisté). Myslím si spíš, že společnost úzkost na lidi s autismem přímo natlačuje. Měl jsem šťastné dětství a netrpěl jsem úzkostí, dokud mi lidi nezačali říkat, že jsem společensky méněcenný.
30) Dvě kola terapie nebyly MOJE CHYBA!!! Byla to chyba druhých, protože jsem se pak cítil úzkostně, že nenaplňuju jejich společenské požadavky, a tito lidé se se mnou odmítali sejít na půlce cesty.
31) Všichni nemáme tu záležitost s pamětí, ale když jo, tak jsme v tom sakra dobří. Když mi bylo sedm, tak jsem se rozhodl si sepsat všechny druhy dinosaurů, které znám, a rozhodl jsem se toho nechat u devadesátého prvního. (Mám spoustu dalších příkladů, které vás bud uchvátí nebo vyděsí, ale já lidi s PAS znám – i když mají třeba problémy s učením, dokáží vám říct, co se dělo přesně 17. dubna 1962.)
32)Pokud si myslíte, že vás v běžné konverzaci ignoruju, neberte si to osobně. Dokážu se delší dobu soustředit jen na věci, které mě OPRAVDU zajímají. A ani teď nejsem neslušný, opravdu se o vás jako o osobu mohu zajímat, ale ne vždycky o to, co řešíte. Každý se musí učastnit konverzací, které ho nebaví, já vím. Ale já prostě jsem ten, kdo nedokáže hrát zájem tak přesvědčivě jako ostatní. A potom jsem zase neslušný JÁ, víc než lidi, kteří to po vás vyžadují.
33) Je snadné nás jako děti zmást. Jako dítě jsem absolutně nechápal, že mi lidi mohou třeba lhát, protože si myslí, že to je srandovní.
34) Jak už jsem řekl, autisté se od sebe liší. Takže nepředpokládejte, že každý člověk s PAS je králem matematiky, geek, nebo umí skvěle hrát šachy. To jsou mé pozitivní stránky a ostatní lidi zase mají jiné.
35) Další lidi na spektru mohou i vyvádět a být třeba i agresivní. Ale to ne proto, že jsou zlí – ale je to standardní odpověď na to, když jste ze světa hrozně úzkostní a vy se s tím ještě neumíte vypořádat. Počítat do desíti pomůže možná tak těm, kteří nikdy nejsou úzkostní natolik, aby nedokázali do těch desíti napočítat.
36) Aspergerovi se někdy říká ,,syndrom špatné planety“, protože si kolikrát přijdete, že jste se narodili na špatné planetě mezi mimozemšťanama, kteří nefungujou jako ty. Takže když řeknu, že já si připadám normálně, ale vy jste divní, tak mi to tak fakt připadá!
37) Když se narodíte na jiné planetě, může to být hodně izolující a můžete se cítit osamoceně. Zvláště když nikdo z mimozemštanů nerozumí vaší kultuře, nebo si myslí, že to je něco, čeho by se měli bát, co by měli léčit nebo shazovat.
38) A lék mimochodem neexistuje. Můžou existovat terapie, které nám pomáhají překonat překážky, ale neexistuje lék na autismus, stejně jako neexistuje lék na to, že máte mozek.
39) Většina z nás lék nechce. Jasně, bylo by fajn mít lepší sociální dovednosti, ale raději neobětuju většinu toho, jaký jsem, jen abych měl tohle.
40) ← Čtyřicet je jedno z mých oblíbených čísel. Můžete ji využívat různými způsoby. Myslím si, že 60 a 120 je ještě užitečnější a mám rád i 72. A 24, protože je skoro tak užitečná jako 72 a líp se s ní pracuje.
41) Líp se nám pracuje, když je vše pevně vymezené, určené. Zní to jasně, ale čím pevněji to bude dáno, tím menší prostor pro chyby.
42) Stejně jako ostatní lidi i autisté září, když jim dáte příležitost ukázat, v čem jsou dobří. Když nám svět vyjde vstříc na půl cesty, daří se nám úžasně.
43) Já osobně jsem jako velmi rychlé auto s velmi pomalým zrychlením. Dokážu skvělé věci, ale chvilku mi to trvá.
44) AS mi nezabránilo získat vysokoškolský titul.
45)AS mi nezabránilo stát se učitelem na základní škole.
46) AS mi nezabránilo, že jsem pět let vedl jeden kroužek a byl jsem jedním z nejmladších vedoucích, bylo mi 25, když jsem ho přebral.
47) Doufám, že jednoho dne řeknu, že AS mi nezabránilo vydat knihu.
48) Lidé s autismem, v jakékoliv formě, umí milovat a být milováni. Dávají to najevo jinak, ale myslí to vážně.
49) Autisté nepotřebují tolik rozšiřovat povědomí. V Británii už o autismu slyšel skoro každý. Teď potřebují přijetí.
50) Obecně jsou autisti prostě skvělí.
(PS- padesátka je přeceňované číslo. Jo, je to polovina ze sta, ale jak by asi mohly fungovat mistrovství světa s padesáti týmy?)
–