Kubistická akrylová malba modrožluté hlavy.

Fikční světy

Sedím nad teoriemi fikčních světů. Už asi tak milion hodin.
Nedává mi to smysl. Nesnáším to. Nechci se to učit. Jsem z toho otrávená.

,,Vždyť co. Jeden diplom už mám, a co, mám z toho vázičku tak na kytky. A co, mě baví prodávat mejdlíčka,” rozohňuje se Týna před zkouškou a já se hrozně směju.
A pak dostaneme ten papír s testem.
A hrozně se zhrozíme.
Protože to všechno víme.

A tu zkoušku uděláme.

Minulý týden jsem si prošla takovým martyriem. Trhali mi zuby, nasazovali rovnátka na horní čelist.
Sedím u stomatochirurga v Havířově a začne hrát Nesnáším loučení. To člověk trošku povytáhne obočí.
Ale když vám lomcujou čelistí, sestra vám drží hlavu a do toho hraje Con te partiro (díky slezskému rádiu Čas za výběr vhodných písní pro ten den) , neboli Time to Say Goodbye, tak to nemá chybu.

Jsem pak s MÁMOU hodně v práci. Nemůžu sice moc mluvit, tak se vyjadřuju výtvarnou tvorbou, ale to vůbec nevadí. Stejně mi všichni rozumí, protože maluju akorát vlastní mámu se spoustou jídla. Rohlík s taveňákem jím zhruba dvě hodiny. Nedám si říct, protože bramborové kaše mám tak akorát a sladká hlavní jídla posílám…k šípku.

Moje ortodontistka je skvělá. Mám ji ráda, ale v momentě, kdy mi nasadila na horní čelist monstrózní drát, který má za úkol mi čelist nějakým způsobem tvarovat, jsem svou lásku k ní trochu zpochybnila. Teď ani nemůžu říct správně vlastní příjmení a ani jméno mého kocoura, protože mluvím jako idiot. Zkuste si říct C nebo Ť, když nepoložíte jazyk skoro vůbec na patro.
A já se Zitě smála, když si nechala udělat ten split.

Hodně se Zitou koukáme na TV Mňam.
,,Napiš jim tam. Ty překlady jsou hrozný,” říká mi Zita, když slyší, jak říkají ,,černý pudink” prejtu a jednomu člověku úplně změnili pohlaví. Shodly jsme se na tom, že dělat překladatele pořadů o vaření by byla naše naprosto úžasná práce snů. (takže jestli o tom víte, tak mi tu nabídku prosím zašlete, Zita mi říkala – tak ty máš kontakty – tak ji přece nesmím zklamat 😮 )

,,Napiš Terce ,,falabelka”, nabádá mě Zita. Já jsem rozjívená. Vůbec nevím, co to je, tak si to najdu. (jsou to takoví krásní koníci). Když se sprchuje, tak jí na tapetu nastavím falabelky s popiskem. A pak se hrozně směju.

Jája nám poslal video, kterému jsme se smály hrozně moc. Nějaký Ind tam zpívá písničku se strašnou spoustou chytrých veršů. Třeba if you dont like anyone, live alone. Ale víte, co je nejhorší? Že má ve výsledku pravdu.

Zita mi jeden večer chtěla vysvětlit, jak se dostanu domů.
,,Já už to nechápu. Víš, že mám verbální myšlení.”
Vzala papírek a namalovala mi plán se spoustou popisků. Domů jsem se dostala naprosto v pohodě.
Takhle to má být!

Titin chudáček dneska dostal antibiotika. S kuřecí příchutí. Protože má pořád rýmu. A dostal i sirup, který mě stál asi osmdesát korun a on ho nechce. Super.
Dostal nový stan, v kterém může spát. Kočky mají Aspergerův syndrom. Všechny. V noci se baví tím, že po stanu zvenčí škrábe a vyndává si z něj polštářek, protože přece nemůže spát na něčem šustivém.

A já se pořád dusím a zalykám, protože mít drát přes patro je pro mě taky nezvyklé a moc se mi to nelíbí. :-))) A taky se na ten drát dá hrát. Což mi bylo doma už samozřejmě zakázáno. Barborka teda aspoň říká, že to neslyší, čímž u mě moc stoupla.

Jeden den jsem úplně zničená a nechce se mi nic vařit.
Tak si něco objednáme. Tak trošku se ošklíbám a žulím a Zita se ptá, co je.
,,Já se ti musím k něčemu přiznat.”
,,Co, prosímtě.”
,,Jedno z mých oblíbených jídel jsou zapečené brambory.” Tak si objednám zapečené brambory. Ještě nikdy jsem to nedělala, přijedou vám v takovém super termoboxíku, vyzkoušejte si to. Jenom to nezkoušejte jíst s tím drátem přes čelist.
,,To mi zase vyhládne, než to dojím,” rozlítostním se po hodině jídla.

Bára se mi směje.
,,Tak aspoň nemáš ty rovnátka, co jdou ven a kolem hlavy.”

Chtěla bych vám sem dát fotku sebe v těch rovnátkách, ale protože mi NĚKDO slíbil, že mě namaluje v Malování, jak je mám, a že to pak s tou fotkou porovnáme, tak to nemůžu publikovat. Nevím, proč mi to eště neposlal. Asi venčí psa.

A teda, co jsem vám hodně chtěla říct, je to, že mi přišly obrazy, které se neprodaly na výstavě. Jako plakáty. Pokud byste někdo měli zájem, moc ráda vám je prodám! S velkou slevou. Dokonce 66% 😀 (původní cena byla 1500 za malý, 2500 za velký, ted je to 500 a 1000!)
A pokud nikdo nebudete mít zájem, tak to taky nevadí. Kocour je má rád jako přikrývku.