Akrylová malba ženy, za kterou stojí dvě červené příšery připomínající květiny, a přímo za ženou vystupují podivné hadí hlavy.

Chleba a blind gaming

Autisti neuměj moc dobře multitasking.
Já doufám, že se mi ted nepřipálí chleba.
Zita se rozhodla, že budeme žít zdravě. Tak já říkám, tak jo, ale to nesmíš jíst tolik bílého pečiva.
,,Tak upeč chleba.”
A já beru všechno doslovně.
Můj první chleba byl děsně placatej, tvrdej, ale plný semínek a z bio celozrnné žitné mouky. To jsem ještě nevěděla, že tenhle druh mouky obtížně kyne, protože neobsahuje téměř žádný lepek (sledujete mou zapálenost do věci?) .
Byla jsem z něj trochu smutná, protože jsem obecně docela dobrý pekař, tak mi bylo líto, že se zas tolik nevyved. Ale Zitě chutnal.
,,Dneska musím koupit nějaké pečivo.”
,,Jé, a neupečeš ten svůj chleba, prosím?”
Tak jsem to zkusila znovu. Druhý pokus byl už mnohem lepší, ale chleba jsem celý rozkrájela, protože se vevnitř pořád ne a ne dopíct. Ale dostala jsem motivaci, pochvalu, žejo.
Moje chleby jsou takové, co by se normálně prodávaly za osmdesát korun. Napěchované rozmarýnem, čerstvým česnekem a dvěma kily semínek. Ten, který peču teď, je se sušenými rajčaty a bylinkami.
Dneska mi přišla smska od mojí MAMINKY:
,,Ahoj, co ty furt pečeš chleby?”
 
Kdyby vás zajímalo, co dalšího nového, mám doma zákaz tance, protože jím rozbíjím. Mezilidské vztahy. A to mi připomíná, že mám i zákaz zpěvu. Ale ne všude.
Cítím spáleninu. Mám čich lepší než 90% obyvatelstva, tak to ještě třeba nebude marné. Počkejte.
Tak super. Jenom jsem ho musela zase rozkrájet.
Tak. Ne všude mám zakázáno zpívat! Třeba když točím videa, tak se to po mně vysloveně vyžaduje. Jaká videa? Rozhodli jsme se dělat blind gaming pro lidi, kteří maj obecně nějaké problémy se smysly. Chcete se kouknout? Je to fakt super, máme tam někdy i hlášky, které mi třeba přijdou vtipné, tak byste…mohli:D
Tak. Co dál. V srpnu pojedu úplně po milionu let do zahraničí(jako zahraničí nepočítám Polsko). Koupily jsme si se Zitou letenky do Liverpoolu. A s jejím tátou. Půjdem na Beatlefest.
Jak říkám, s fobiemi se musí zatočit. Už jsem si nechala vytrhnout pět zubů, snědla jsem prošlý jogurt, mluvím o tématech, které mi předtím dělaly potíže, takže poletím.
Co dál. Včera jsem se poprala s Bárou tak, až jsem ji shodila z postele. Týna přišla jednoho dne tak nakalená, že vypila cizí rum z mrazáku a teď tvrdí, že dluží Zitě rum, i když ten rum byl Báry.
Titin odmítá brát antibiotika, tak mu je musím balit do hor sýra.
,,Dneska je tolik sluníčka. Úplně se mi svévolně vybavujou všechny ty asociace.”
,,Já to znám.”
,,Konečně někdo.”
,,Já jsem asi taky autista. Nedávno jsem si chtěl udělat kafe do mělkýho talířku na dezert.”
(tohle je prostě úplně naprosto Without You od Oh Wonder, a přátelé, tohle místo vážně existuje, proto je to tak plastický)
 
Mňam, dezert jsem neměla asi sto let. Dělám ted furt saláty. Těstovinový se mi moc nepoved, ale bramborový podle Jamieho Olivera slaví úspěchy. A hodně se mi poved i jeden zeleninový.
i když někdy tajně jím tatranky a kávenky a bílé kaštany, když není nikdo doma, a říkám si, že když to nikdo nevidí…
 
A taky se mi ted stává plno zajímavých věcí. Přijdu si jako v jiném světě, vážně. Ve Wonderlandu. Najednou mám rozlet.
A najednou si můžu vybírat.
A najednou jsem to fakt já.