Digitální malba, na které zrzavá holka stojí u zdi, na které jsou nasprejované grafitti, zády k nám. Je slunečný den, sloupy vrhají stíny a na obloze je pár mráčků.

Potřebujete autistické kamarády

Ty – ano, ty – potřebuješ autistické kamarády

Tento článek napsala Neurodivergent K z Radical Neurodivergence Speaking

Zamýšlená cílová skupina: rodiče autistických dětí. I když očividně autistické kamarády potřebuje každý.

Tak vašemu dítěti diagnostikovali autismus. Dýchejte. Dýchejte zhluboka. Uklidněte se. Vše bude v pohodě. Ale musíte něco udělat. První věc, kterou je potřeba udělat, není najít terapeuta. Není to ani truchlení s dalšími rodiči. Není to ani stát se expertem na alternativní komunikaci (přestože všechny tyto věci mají nějakou roli). Je to něco, co v autistickém uvítacím balíčku není: musíte se lidsky spojit s dospělými, kteří se podobají vašemu dítěti. Potřebujete si najít autistické kamarády.
Tím nemyslím, že máte hledat mentora, přestože mentoři jsou velmi důležití a sama jsem fanouškem mentorování (a mentorování dítěte, když jste zároveň jeho kamarádem, se vzájemně nevylučují). Rozhodně tím nemyslím ani „přelož mi, prosím, moje dítě“(což rozhodně není záležitostí přátelskou). Myslím tím, že máte zkrátka najít místní autistické dospělé, s kterými máte podobné záliby, a spojit se s nimi normálně, lidsky.
Je spousta důvodů, proč je toto nejlepší věc, kterou udělat pro vaše dítě: Nejprve, a také asi nejdůležitěji: vaše dítě si všímá. Když projdete fází truchlení, nebo složitého přivykání si, vaše dítě si toho všimne a možná si bude vše klást za vinu. Nemusí pro to mít slova, ale v určitém momentě si uvědomí, že není synem, kterého jste plánovali a o kterém jste snili, a může se kvůli tomu obviňovat.
Dojde nám, že jsme zklamáním, i když se snažíte co nejvíc zakrýt, že máte problémy se s tím srovnat. Spousta autistických dětí si myslí, ať už je to pravda či nikoliv, že naši rodiče nás tolerují jenom proto, že už tady jsou zkrátka s námi zaseklí. Vaše dítě potřebuje vidět, že vy sami si vybíráte, že chcete být s lidmi podobnými jemu, s lidmi, jejichž mysl pracuje jako jeho mysl. Je mnohem složitější si myslet, že vás rodiče nemají rádi a nemají rádi váš mozek, když vyhledávají společnost lidí, kteří jsou vám podobní. Vidět dospělé, které máte nejradši – a i autistické děti mají své rodiče nejradši – jak si vybírají být s někým, kdo vám připomíná vás samotné? To je neskonale důležité. Nepodceňujte efekt, který to může mít, zkrátka vědět, že rodiče by si vybrali být s vámi, i kdyby s vámi prostě být „nemuseli“.
Další důvod: spoustu postižených dětí nikdy nepotkalo nikoho jiného s handicapem, který je stejný jako ten jejich. Závěry, ke kterým dojdeme, vás mohou překvapit a možná i trochu rozesmutnit. Někteří z nás dojdou k závěru, že z problémů vyrosteme (a když se začne zdát, že nevyrosteme, je nám připomenuto, že jsme zklamáním – protože věřte, že někdo nám tuhle zprávu předává.) Nebo jsem měla kamarády, kteří si mysleli, že jejich postižení je fatální. To je recept, jak u někoho vyvolat masivní úzkosti, když si myslíte, že umíráte a nikdo o tom s vámi nemluví. Potřebujeme dospělé, jako jsme my; tato úzkost je naprosto zbytečná.
Vaše dítě rovněž potřebuje modelové role. Možná nebude schopno jít ve vašich šlépějích, ani strejdy Boba nebo tety Bev nebo svého učitele nebo jiného dospěláka v jeho vlastní sféře. Ale možná mi půjde jít ve šlépějích jiného autisty. Všechny děti potřebují v životě lidi, které mohou úspěšně emulovat, a ani autistické děti se v tomto neliší. Byla jsem hodně mladá, když mi došlo, že všechny ty ženské věci, které jsou mi ukazovány, nikdy v životě nebudu schopná naplnit, a nikdo mi neukázal žádné alternativy. Byla jsem obklopená lidmi, kteří si byli sice podobní mezi sebou, ale nikdo nebyl podobný mně. To je stresující.
Dělat věci po svém je těžké, a dělat je po svém, když všechno, co uděláš, je špatně (premisa mnoho až většiny terapií autismu a rovněž zpráva, kterou vám vysílají vaši vrstevníci, náhodní lidi v obchodě, jiní dospělí a podobně). Zase, úzkost. Je snazší věřit, že to Neděláte Blbě, když vidíte další dospělé, kteří to dělají podobně. Znát možnosti pro budoucnost? Vidět nekonvenční, ale naplňující dospělost? Tak důležité.
Pokud máte kulturně propojené autistické přátele, i vaše dítě bude mít náskok v socializaci v komunitě. Až vyroste, bude mít život oddělený od vaší rodiny. To je správné, a je to součástí dospívání. Autistická komunita je jeho výsostné právo, s kterým se narodil. My (obecně, ale nemůžu mluvit za všechny) vítáme přátelské rodiče autistů, ale vaše dítě je jedním z nás. Je úžasné, ale také zahlcující a děsivé najít místo, na kterém jste „normální“, když jste normální nikdy nebyl a už vůbec ne sám. I příjemné zahlcení může být nepříjemné, když je jej hodně. Můžete tento šok udělat menší, tím, že budete mít autistické přátele.
„Nejsem v tom sám“ nemusí být odhalení dospělosti, může to být dítěti prostě dáno. Vaše dítě si zaslouží vyrůst s vědomím, že v tom není samo, že existuje celá komunita, která jej přijme, protože je náš. Dar vyrůstání s tímto vědomím? Neumím si představit, že by to přineslo nějaké negativní dopady.
Také jsme skvělí. Autisté jsou loajální a mají skvělý smysl pro humor, mimo jiné. Jsme dobří přátelé. Můžeme vám dát vhled do věcí ohledně vašeho dítěte, jaký by vás nikdy ani nenapadl, a to klidně i úplnou náhodou. Váš pohled na svět zase může mnohé vysvětlit nám.
Ale z mé zkušenosti, autisté jsou nejsrandovnější lidé na planetě, a nejvěrnější pravdě a chuti zlepšit vše, co je špatně(ano, můžu mít vadný pohled, ale zase mám obrovský vzorek, z kterého toto soudím). Takoví jsou lidé, s kterými se bavím. Kamarádit se s námi není dobré jen pro vaše dítě. Jsme dobří i pro vás, a vy jste dobří zase pro nás. Opravdové přátelství je oboustranně výhodné. Máme si toho hodně co nabídnout.

Tak se nadechněte, odložte letáčky na nejrůznější terapie, nadechněte se znovu a projděte si internet, abyste sehnali nějaké to autistické spojení. Udělá to váš život, život dítěte a i život nějakého autisty, lepší.

Z anglického originálu You – Yes, You – Need Autistic Friends

napsala Neurodivergent K z Radical Neurodiverge Speaking, zveřejněno také na webové stránce 30 days of autism.

přeložila ve spolupráci s autory Zrzavá holka

Článek vznikl v rámci podpory projektu Nadačního fondu Avast Spolu do života