Pěkný článek ze stránky https://aspiewriter.wordpress.com/
Měla jsem spoustu zájmů, obsesí, vášní, už od doby, kdy mi byly tak tři roky. Ve třech letech mě šíleně bavil baseball, mé patnáctileté já velmi zajímali kluci, nebo ještě lépě řečeno – jeden kluk.
To u patnáctileté holky tak zvláštní není, ale tady jde o intenzitu a zaměření. Když se zaměříte na jednu věc a na všechno další v životě kašlete, neříká se tomu obsese? Pro lidi s autismem jsou obsese uklidňující, příjemné, jsou něčím, do čeho se můžete schovat a regenerovat – místo tichého klidu. Ale co když je vaším speciálním zájmem rovnou nějaká osoba?
Láska může být veselá a zdravá, ale obsese se dá vidět jako nechtěná pozornost, nepříjemná pozornost, a dokonce i stalking. Aby to bylo ještě horší, teenager často neví, kdy už překročil pomyslnou čáru. Kolik je už až příliš?
Prvních pár měsíců bylo super. Jezdili jsme po našem městečku s větrem ve vlasech, mí přátelé mě v ten moment vůbec nezajímali, byla jsem se svým jedním přítelem, jedním člověkem, který pro mě existoval, ostatní byli úplně někde v pozadí mé mysli.
Chodila jsem do školy, do práce, a večer k němu šla do auta a jezdívali jsme spolu. Chtěla jsem takhle jezdit celé noci, ale on odcházel za svými přáteli. Každou noc kolem jedenácti mě vysadil doma a šel za svými kámoši.
Zezačátku jsem se snažila zvyknout. Říkala jsem si, že stejně musím být doma do půlnoci, jinak by táta šílel. Ale časem to bylo pořád těžší a těžší, nechat ho jít, pochopit tuhle podivnou potřebu vidět se s přáteli. Proč nechce být jen se mnou? Co je na mě špatně? Začala jsem si to brát osobně, nechápala jsem, že ostatní mají pocity a potřeby jiné než já. Neviděla jsem to, nechápala jsem to, jeho chování mi nedávalo smysl.
“Kdybys mě měl opravdu rád, nikam bys nešel!“
Na Silvestra jsme se pohádali. Nezůstal. Volala jsem mu a nechávala hlasovky jako šílený stalker, zavolala jsem, položila a zase volala. Nikdy mi nezavolal zpátky. Co jsem udělala?
Pár dalších měsíců jsem nedokázala myslet na nic jiného.
Vůbec se mnou nemluvil a já neznala důvod.
Začala jsem chodit s někým jiným, jen, abych na to nemusela myslet. Abyste si nemysleli, on o mé obsesi s předchozím partnerem věděl a věděl, jak moc bych s ním chtěla tančit na mé oslavě šestnáctin. Proč se mnou teda zůstával, to fakt nevím.
Nikdy mi nedošlo, že bych mohla někoho trápit, jak, když jsem mu říkala pravdu? Věděl, že kdyby se můj ex dostavil na mou oslavu šestnáctin, skončíme to spolu. Řekla jsem mu, že s ním budu tancovat na svých narozeninách, pokud se On neukáže. Pořád jsem doufala, pozvala ho a říkala si, že možná by mě mohl překvapit a přijít. A přišel.
Celý zbytek noci mám rozmazaný, byli jsme zpátky spolu a tak to má přece být, ne? Nikdy jsem si nepřipustila cokoliv jiného.
Tyhle vztahy byly neskutečně pohlcující – chtěla jsem trávit každou volnou chvilku společně a říkala si, že on musí přeci taky…