Tisk zelené figury hlavy v naivním stylu, kolem obličeje je i pár dalších očí a koleček.

Jazykové deficity či zvláštnosti u Aspergerova syndromu či VFA – a jak usnadnit řeč lidem s PAS

Ahoj! Dneska jsem našla pěkný článek, opět na této stránce: aspergerschild.com
Článek je o zvláštnostech řeči a jazykových projevů lidí s AS. Co se mi na něm hodně líbilo, byl bodový seznam na konci, který shrnuje nejrůznější jazykové zvláštnosti, které mohou lidé na spektru vykazovat. Článek je opravdu hodně dlouhý, ale myslím si, že je dobrý, protože na závěr přikládá autor i praktické rady, jak pomoci s vyjadřováním autistům. Tak jdeme na to.

Vývoj jazykových schopností: Pomoc pro děti s AS a VFA


,,Mívají děti s AS problémy s řečí a jazykem? Jak rodič pozná, že jeho dítě má problémy zrovna v této oblasti, a co se doporučuje v takovém případě dělat?”

U dětí, které mají AS či VFA, se jazyk vyvíjí včas, někdy i dříve – ale slova, přestože je děti formulují dle pravidel, se nám zdají trošku podivná, funkčně neefektivní, protože velmi často je děti používají jen proto, aby vyjádřily, co nutně potřebují, nebo aby mluvily o svých oblíbených tématech.

Někdy se nám zdá, že mladí lidé s AS či VFA naprosto přehlížejí hlavní myšlenky komunikace. Mívají také problémy s abstraktními pojmy, odvozováním, nebo praktickým, funkčním jazykem. Také jejich semantické chápání je omezeno, což se často projevuje v testech nebo při měření porozumění textu.

AS a VFA se více trápí nepochopením subtilností sociální komunikace než opožděným vývojem řeči. Holky a kluci s AS mají potíže porozumět jemným nuancím, třeba ironii, sarkasmu, přehnanému či metaforickému vyjádření a podobně, a spousta z nich bere jazyk doslovně, třeba ,,trhni si nohou” a ,,vzal nohy na ramena” těmto dětem dokáže parádně zamotat hlavu. Problémy s řečí patří mezi klasické symptomy autismu a Aspergerova syndromu.

Mladým lidem s AS a VFA se často říká ,,malí profesoři”, protože dokáží mluvit škrobeně, pedanticky a monotónně. Jejich jazykové vyjadřování může být zvláštní i po zvukové stránce; mohou vykazovat zvláštní tempo řeči, zvláštně intonovat, mluvit příliš nahlas, mít podivný přízvuk, zvláštní rytmus. Řeč AS a VFA často připadá zvláštní těm, kteří je neznají. Tón, intonace a hlasitost bývají často omezené, zdají se být nevhodnými, nebo nekorespondují s tím, co daná osoba říká.

Tyto děti mívají také problémy s interpretací a projevy neverbální komunikace. Řeč těla, výrazy v obličeji, využití osobního prostoru, gesta a postoje jsou často pro tyto děti záhadné. Tahle neschopnost instinktivně uchopovat nevyřčené dokonce dovedla některé experty k názoru, že AS je vlastně neverbální komunikační porucha.

Podle čeho rodiče poznají, že jejich AS či VFA dítě má problémy s jazykem? Sestavili jsme pro vás tento seznam.(nelekejte se toho, že některá tvrzení budou v naprostém rozporu s jinými; žádný autista, nebo možná nějaký jo, ale jen velmi málo autistů, bude vykazovat všechny znaky!!!)

  1. Snaží se mít rozhovor pod kontrolou, a často zanechá konverzace ještě předtím, než účastníci rozhovoru dojdou k nějakému řešení
  2. Vymýšlí vtipy, které nedávají smysl.
  3. Vymýšlí si vlastní slova a často je s radostí používá i v společenských chvílích s cizími lidmi.
  4. Má problémy rozlišit, které informace jsou relevantní a které už nemusí říkat.
  5. Před odpovědí se zasekne a chvilku mlčí, než si ji promyslí.
  6. Má problémy analyzovat a spojit si to, co bylo řečeno.
  7. Má problémy, když se jazyk odvrátí od doslovného sdělení k abstraktnímu.
  8. Snadno ztrácí nit (například někdo kolem vás mluví o pokojových květinách, a AS dítě mu skočí do řeči a zeptá se jej na to, jaké to bylo, když jel do zahraničí — něco, co ten druhý vyřkl, v dítěti vyvolalo toto spojení, nebo se dítě pořád pohybuje v předchozí konverzaci).
  9. Má problémy porozumět nejen slovům, ale klidně i celým konverzacím nebo čtenému textu.
  10. Má problémy s řešením krizových situací.
  11. Často mluví příliš nahlas nebo potichu.
  12. Neptá se, co znamená slovo, kterému nerozumí.
  13. Vyptává se na všechna možná slova, na která narazí, i když se člověku zdá, že je musí znát.
  14. Nevyzvídá nic o druhých, když si s nimi povídá.
  15. Má problémy s oboustranností konverzace, buď nemluví vůbec nebo naopak příliš
  16. Obsesivně se vyptává nebo mluví dlouho na jedno téma.
  17. Má široký slovník a používá hlavně podstatná jména a slovesa.
  18. Mluví často jako robot nebo malý profesor.
  19. Má problémy vstřebat, analyzovat a odpovědět na otázku.
  20. Má problémy rozlišit mezi fantazií a realitou.
  21. Má problémy udržet konverzaci s druhými.
  22. Je pro něj složité soustředit se na jedno téma.
  23. Má problémy pochopit, co druhý myslí změnou tónu hlasu, hlasitosti a podobně.
  24. Má zvláštní přízvuk, tón, hlasitost.
  25. Problémy s pragmatickým užitím jazyka (běžná konverzace s ostatními v sociální situaci)
  26. Má problémy porozumět tomu, co bylo řečeno.
  27. Má problém se sémantikou jazyka, jak to bylo řečeno.
  28. Interpretuje slova doslovně.
  29. Skáče druhým do řeči.
  30. Nechápe škádlení a vtípky.
  31. Neví, jak poprosit o pomoc, někoho efektivně poprosil nebo řekl, ať se jde něco dělat.
  32. Ví, jak se má s druhým přivítat, ale pokračovat v konverzaci už tolik neumí, mluví pak opět ,,zcestně”
  33. Nezajímá ho, o čem si povídají druzí.
  34. Dělá poznámky, které mohou druhé urazit.
  35. Přebíhá zdánlivě nesmyslně od jednoho tematu k dalšímu.
  36. Jakmile se začne o něčem bavit, zdá se, že neví, kdy přestat.
  37. Pletou se mu zájmena, slova, tvoří patvary.
  38. Jeho rytmus řeči je více dospělácký než dětský.
  39. Konverzuje spíš, aby si popovídal o zvláštních zájmech, než aby sdílel své myšlenky a pocity.
  40. Často používá hlášky z televize a filmů, i když jsou nevhodné. Druhým často přijde, že plácá nesmysly.
Jazyková porucha
Některé děti na spektru mívají úplnou jazykovou poruchu. To znamená, že mají problémy dekódovat zprávy, které přichází od druhých, a také mají problémy sdělit to, na co sami myslí. Jazyková porucha je něco jiného než opožděná řeč. U opožděné řeči se jazyk vyvíjí stejně jako u ostatních dětí, jen později. U jazykové poruchy se vyvíjí abnormálně. Mladý člověk s jazykovou poruchou může vykazovat tyto příznaky:
  • má problémy najít správná slova, když se vyjadřuje, a často používá vložky “é”
  • Má problémy stavět věty, někdy jsou postavené špatně a nedávají smysl
  • Má potíže pochopit, co druzí říkají
  • Má menší slovní zásobu než ostatní děti v jeho věku
  • Vynechává slova z vět, když mluví
  • Má problémy vykonat to, co je mu řečeno
  • Problémy organizovat myšlenky
  • Dokolečka opakuje slova
  • Špatně časuje slovesa
AS a VFA mají často problémy porozumět svému okolí často kvůli potížím s jazykem.
Řečová a jazyková terapie jsou velmi vhodným způsobem, jak k danému problému přistoupit. Psychologická terapie, třeba psychoterapie, kognitivně-behaviorální terapie, poradenství, jsou také doporučovány, protože je možné, že dítě má i emocionální či behaviorální problémy.  Hodně lidí si myslí, že řečové terapie by měly začít až v momentě, kdy dítě začne mluvit. To ale není pravda. Léčba by měla začít co nejdříve. Výzkumy ukazují, že děti toho ví o jazyce hodně ještě dříve, než kdy řeknou první slovo.
Krom řečové a jazykové terapie existuje pár dalších věcí, které by rodiče mohli vykonat, aby pomohli svým dětem správně rozvinout řeč. Můžete si přečíst následující tipy:
  • Odpovězte svému dítěti pokaždé, když se na něco zeptá. To pro něj bude odměnou za mluvu.
  • Ptejte se svého dítěte na spoustu věcí.
  • Popisujte svému dítěti, co dělá, cítí a slyší během dne.
  • Nekritizujte jeho špatnou gramatiku. Buďte mu ale příkladem dobře užité gramatiky.
  • Nenuťte své dítě mluvit.
  • Povídejte si pohádky a sdílejte informace.
  • Rozšiřujte to, co vaše dítě řekne. Když řekne ,,ovoce”, tak řekněte:,,Á, tak ty by sis dal nějaké ovoce…”
  • Bavte se se svým dítětem o tom, co jej zajímá, aby se lépe soustředilo.
  • Nechte vaše dítě si hrát s ,,obyčejnými” dětmi, aby jazyk pochytilo.
  • Dívejte se na své dítě, když mluví. Nechte mu prostor. Zdá se to jako věčnost, ale počítejte do 10,  než přerušíte ticho.
  • Dívejte se spolu na rodinné fotky a povídejte si o nich.
  • Navazujte oční kontakt s dítětem, i když se ono samo na vás nedívá.
  • Jezděte na výlety. To vám dá příležitost si o něčem povídat.
  • Hrajte si spolu a povídejte si o hračkách nebo ,,skrze” ně.
  • Čtěte si s dítětem nahlas. Pokud to dítě nebude zajímat, povídejte si o obrázcích v knížce.
  • Zpívejte si s dítětem. To jej naučí spoustu slov, poslouchat, melodii, rytmus.
  • Vyprávějte dítěti, co děláte, když třeba vaříte, myjete nádobí…
  • Používejte spolu se slovy gesta.
  • Když mluvíte se svým dítětem, hodně intonujte a měňte tempo.