Dívka s pomeranči
Brosandi Hendumst í hringi Höldumst í hendur Allur heimurinn óskýr Nema þú stendur Četli jste knížku Dívka s pomeranči? Je to norská knížka, kde tatínek, který ví, že umírá, píše dopis svému synovi, který má v té době asi dva nebo tři … Continue reading Dívka s pomeranči
Ještě pořád se bojím
Ještě pořád se bojím spousty věcí. Jeden by si řekl, že když už jsem vdaná, mám vlastní byt a práci, tak už jsem dospělá a musím dospěle i přemýšlet. Zůstalo mi však z dětství něco, co se zase tolik nezměnilo. Dospěláci, … Continue reading Ještě pořád se bojím
Co když se mi (něco) líbí
V poslední době si ráda pouštím písničku od Capital Cities, která se jmenuje Farah Fawcett Hair. Je to trochu víc elektronické, než by jeden čekal, ale miluju ten text. V jednom momentě tam začnou různí lidé vyjmenovávat věci, které mají rádi. Vtip … Continue reading Co když se mi (něco) líbí
Proč je důležité nemlčet – a přání do nového roku
Milí čtenáři, chtěla bych Vám všem moc poděkovat za to, že už pět let čtete, co píšu. Když jsem začínala psát, o autismu se mluvilo docela málo v porovnání s tím, jak je to teď. Bylo nás jen pár, co jsme psali … Continue reading Proč je důležité nemlčet – a přání do nového roku
Děti nosí telefon
„I’ve loved you since forever. //Mám tě ráda odjakživa. Before birds flew over rainbows, //Déle, než co ptáci létají přes duhu, And monkeys swung on trees. //opice se houpou na stromech Before the sun rose in the sky //než vychází … Continue reading Děti nosí telefon
Ty největší změny…
V práci dělám různé evaluace. Hodnotím, jak se nám daří. Jednou ze zajímavých metod, kterou používáme, je metoda The Most Significant Change. MSC, jak ji zkracujeme, je zajímavá v tom, ženám ukáže dlouhodobý dopad, a to ještě navíc celkem zábavně – formou … Continue reading Ty největší změny…
Práce v týmu
Má práce má jedno specifikum. Mám v ní kamarády. Jsem součástí hnutí podobně smýšlejících lidi. Proto, když se setkám třeba se zahraničními kolegy nebo aktivisty odjinud z republiky, stačí mnohdy jen říct jeden druhému, že děláme tu samou práci, a už … Continue reading Práce v týmu
Autistická žena
Jsem autistická žena. Už jsme asi všichni mnohokrát slyšeli ten stereotyp, že autismus u žen je obtížněji rozeznatelný než u mužů. Že jsme nenápadné, že si často najdeme 1-2 blízké kamarádky a kopírujeme jejich chování tak, abychom „zapadly“ a nebyly … Continue reading Autistická žena
Středoškolské inferno
„Tady můžu být opravdu tím, kým doopravdy jsem,“ rozesmála jsem se včera v práci. „Natálo, ty vole, to je největší klišé, jaké můžeš říct,“ odpověděla mi se smíchem má kolegyně Martina. Ne, ale fakt. Vždycky to tak nebylo. Hlavně na střední … Continue reading Středoškolské inferno
Co cítíte, když jdete ven a svítí sluníčko? O synestezii.
Na nebi je jen pár mráčků, jemný vítr, je kolem dvaceti dvou stupňů – ani vedro, ani zima. Co cítíte jako NT? Přemýšlíte nad tím vůbec nějak? Nebo prostě mávnete rukou a řeknete si, že je dneska hezky a dál … Continue reading Co cítíte, když jdete ven a svítí sluníčko? O synestezii.