Kyselé
Někdy si taky říkám, co je ještě moje povaha bez autismu a co už je autismus. Samozřejmě, že se to nedá snadno říct. Autismus je od člověka neoddělitelný. A vždycky tady říkám s úsměvem, že autismus je spíše povahový rys. … Continue reading Kyselé
Teorie plného talíře
Možná znáte teorii lžiček. Mě tak trochu vždycky štvala ta terminologie (proč, proboha, lžičky?!), ale celkem efektivně vysvětluje, proč a jak postižení lidé (ne)zvládají různé úkony a úkoly v rámci běžného dne. V poslední době se mě čtenáři docela často … Continue reading Teorie plného talíře
Empatie a neurodiverzita
Znáte takovou tu situaci, kdy někomu cosi řeknete, druhý se na vás podívá a odpoví vám “úplně mimo”? Nebo když se někomu svěříte a druhý se vytasí s hromadou skvělých, univerzálních “rad”, nebo nějakou jinou odpovědí, která vám připadá hrozně … Continue reading Empatie a neurodiverzita
Speciální zájmy v praxi
Koupila jsem si kamna na tuhá paliva. To by asi samo o sobě tak zvláštní nebylo. Jak víte, můj muž nám koupil super malou chatu v Německu, kam už se zase chystáme jezdit. A, pokud čtete tento blog pravidelně, tak … Continue reading Speciální zájmy v praxi
Můj ženský kruh
Mít kamarádky mi dlouho připadalo jako nedosažitelný cíl. Byla jsem vždycky moc divná. Řešila jsem věci, které ostatní holky asi tolik ne. Ani jsem nepotřebovala, aby nutně řešily podobné věci, ale chtěla jsem, aby se mě alespoň snažily pochopit. Nicméně … Continue reading Můj ženský kruh
Být na sebe hodný
“To jsem si teď dal jako předsevzetí, být k sobě vlídnější,” říká mi Jirka na mém pracovním hodnocení. Mám ho každého půl roku, na jakémkoliv místě v Praze, které si vyberu. A že si vybírám místa opravdu bizarní – už … Continue reading Být na sebe hodný
Opak prokrastinace
Nedokážu prokrastinovat. Pro mnohé lidi je to sen. Závidí mi. Říkají mi věci jako “to musí být super život, když jsi tak produktivní!”, nebo “co já bych za to dal/a!” Pro mě je to někdy, doslova, noční můra. Dny jsou … Continue reading Opak prokrastinace
Interní monolog
Zimní slunovrat. Sedíme všechny u Barborky doma. Už je noc, vyložily jsme si karty, brečely jsme smíchy i dojetím, povídaly jsme si o všem možném. A najednou si začneme povídat o něčem, co si myslím, že by nemělo zapadnout. Co … Continue reading Interní monolog
Jak to dopadlo
Mnozí z vás už máte mou knížku přečtenou. Já vlastně pořád ne. Jen některé kousky. “Natálo, ty fakt nejsi normální,” řekla mi moje máma se smíchem, když se v knížce našla. Má tam ilustraci na celou stránku, na které jí … Continue reading Jak to dopadlo
Být zapálen (a neshořet)
Kdysi jsem chtěla stihnout úplně všechno. Možná za to mohlo mé velké středoškolské maskování, kdy jsem chtěla být prostě a jednoduše jako ostatní holky, abych nevybočovala z řady a nikdo mě nešikanoval. Toužila jsem po přátelích a po společnosti a … Continue reading Být zapálen (a neshořet)