Hodně lidí se mě ptá na můj nedávný zážitek s angličtinou-Cambridge zkoušky. Protože už je vše za mnou, popovídám vám o nich, a taky o tom, jak jsem zvládla čekání na výsledky a proč jsem se jich tak bála. Přitom víme, že i dospělý Asperger může být úspěšný a samostatný!

Angličtinu miluju odmalička. Je jedním z mých speciálních zájmů. Taky bych jednou moc chtěla pracovat třeba doma, překládat odborné publikace o umění. No, ale k tomu musí mít člověk aspoň odpovídající vzdělání, a jedna z možností, jak vzděláni prokázat, je předložit certifikát z angličtiny Cambridge English. Já se rozhodla pro druhou nejtěžší, CAE.

Ale trvalo to. Budila jsem se v noci uzkostí, že CAE nemám, že mi bez něj nikdo neuvěří, že umím dobře anglicky. Překládám vám tu na blogu odborné články a nemám k tomu žádný papír, co když mě začnete osočovat, že píšu nesmysly. No jo, ale když už se na to teda přihlásím, co když to pokazím? To se na sebe nebudu moci ani PODÍVAT. Už si nikdy neposlechnu anglickou písničku, nepodívám se na anglický film, nebudu sem nic psát, protože mi vše bude bolestně připomínat můj neuspěch.A taky vyhodím do vzduchu 4,5 tisíce. Jako pardon, to jsou pro mě velké prachy.

Nakonec mi všichni doma řekli, ať to zkusím, ujišťovala jsem se milionkrát, že se mi nebudou smát ani případně připomínat, co jsem nezvládla. Na kurz jsem nešla, protože by to byly peníze navíc a hlavně socializace a stres navíc. A  o strojenou práci ve skupinkách já nestojím.

No a pak přišel den D. Udělala jsem všechny strojové rituály, vše, co mi nosí štěstí, vzala si i oblečení naruby, protože přece nosí štěstí, pohladila jsem stokrát Titina, protože je černý a to nosí štěstí, jedla jsem jen lehké potraviny, aby mi náhodou nebylo špatně, ale zároven i výživné, abych dobře přemýšlela. Na místo jsem dorazila o hodinu dřív a čekala tam sama a jedla jablka, dělala meditační cviky, no, teď mi dochází, jak to asi vypadalo:-))

KAŽDOPÁDNĚ. Pak byly části. Zvolila jsem počítačový test, protože můžete mít vlastní sluchátka a píšete i sloh na pc, což mi moc pomohlo. Jděte do počítačové verze, jestli jste AS, můžete si i změnit barvu podkladu testu a tak, když vám to vadí, sami si regulovat hlasitost…ideální.

Prostě to testování..takhle. Bylo dobré, zajímavé, ale i trochu těžké. Hlavně po testech jsem měla pocit, že jsem zkazila uplně vše. A uklidňovala jsem se:AS lidi mají tendence vidět jen své chyby, ne to kladné…

a vůbec to nepomáhalo. stejně mi pořád přišlo, že to nemám. Že to nemůžu mít. Při poslechu jsem rozuměla každé slovo, ale otázky byly tak chaoticky uspořádané, že jsem si myslela, že se u toho stolíku zblázním. Navíc můj soused cvakal propiskou a vy s ostatními nesmíte mluvit nebo jim něco říct. Nestydím se přiznat, že mi bylo do breku.

A taky tam byla jedna holka, která vůbec nechápala to, jak se jí pořád schovávám! Moc se mi s ní nechtělo povídat, protože nechápala mou legraci, ale ona se družit chtěla, a pak jsem ji dostala i jako konverzačního partnera. Vtipné bylo, když jsme měli dělat společnou aktivitu a zapojila jsem se víc já:D

Každopádně po skončení testování, které trvalo od 9 rána do 6 večer a obsahovalo porozumění textu, gramatiku, poslech, mluvení a psaní slohu, jsem byla totálně vyšťavená, nešťastná, s pocitem, že na angličtině už nikdy ani okem nespočinu, že jsem zničila, co se dalo, že jsem udělala tolik zbytečných chyb, že se už nikdy nebudu moci pochlubit, že umím anglicky…

Dneska přišly výsledky. Mám jedničku. Tím pádem jsme dosáhla na CPE, nejvyšší možná uroveň, kterou můžete v tomto testování dostat. Prokázala jsem znalosti angličtiny na urovni C2.

Uf. Aspoň víte, že vám tady vážně nepřekládám kraviny. A vůbec, díky vám všem, že to tu čtete, čímž mě nutíte překládat, číst a vzdělávat se:-)))