dnes trochu poetičtější seznam věcí, které mě drží při smyslech
- super obchody – IKEA, která má web, který se dá procházet ve tři ráno, vegepárek v rohlíku za dvacku s relishem, vtipný marketing a místo, kde je Norinka nekonečně udivená, protože vůbec nechápe, kde se to ocitla, Kaufland s novou reklamou se Zdenem z Popradu, Hornbach, kam si chodím pravidelně pro nové nářadí, existence ještě jednoho obchodu s nářadím, který tady nebudu jmenovat…
- čokošuplík – „A co čokošuplík?„, zeptal se mě dneska Jirka na telefonu. „Jo, já ho tam pravidelně vyžírám,“ odpověděla jsem popravdě. Jirka naštosoval celý šuplík malinkými čokoládkami na tři měsíce, co je pryč. Myslím, že ho vyžírám hlavně já. Jsem v půlce. Jirka je taky v půlce sabbaticalu. To vyjde.
- flexa – zde i já v rámci svého „manic pixie dream girl režimu“, kdy třeba omítám zeď holýma rukama nebo si vypálím kus kůže betonem, mám nějaký respekt. Plná obuv a rukavice. Radost z toho, že mám pak v celém baráku hromadu prachu a nedá se vidět na půl kroku. Řežu si doma dříví. Radostný adrenalin, když si pustím v pátek dopoledne, když jsou všichni v práci, flexu, protože mě všechno naštvalo, a rozřežu si třeba starou postel. Flexa je příjemnější než elektro, tam nevidím hned, jestli to vyšlo.
- kočky, které venku potkávám – protože už nemám Tíťu, tak někdy zapomínám na existenci těch malých zakletých skřítků-hlupáků. Dneska jsem potkala kocoura v parku, když jsme šly s Norinkou na Feldenkrais lekci. Zezačátku se mě bál, ale pak se mi podařilo ho pracně přivolat, aby na něj Nora vypískla.
- inositol – první vitaminový doplněk, s kterým poprvé v životě dobře spím a zdají se mi sny, jako kdybych si před každým spaním dala LSD, už asi 60 dní v kuse
- baňkování – které si naprosto neprofesionálně provádím skoro každý víkend sama na svých zádech, které už dokážou s přehledem unést 25 kilo. „To máš z baněk?“ ptá se mě Baru v práci na má zmasakrovaná záda. „Z čeho?“ „Z baněk.“ „To nevím, co je,“ říkám zmateně. „Na zádech, ty modřiny, jestli jsi byla na baňkování.“ „Jo, tohle.“ Jasně. Baňky. My s Muratem jim prostě říkáme suction cups a s nikým jiným o nich nemluvím. „Jo, já si to takhle ošetřuju sama.“ Já musím být fakt absolutní blázen.
- kompetitivní Solitaire – kde hraju za diamanty Solitaire proti někomu. „Vždyť to jde úplně proti principu Solitaire, že ho hraješ s někým,“ směju se a hraju dál. „Máš rád Solitaire?“ „Ne, mně to připomíná, když na počítači nešly hrát žádné dobré hry,“ vzpomíná smutně Murat a já se směju.
- satchel – malá kabelka, v které mám všechno naházené dohromady, která už je úplně špinavá a potřebuje vyprat. Nesnáším ledvinky a podobné pásy, ale pořádně dobrý satchel, ten mě potěší. Strašně bych si přála satchel ve tvaru kapybary, a ano, za týden mi bude 32 let.
- malá světýlka – která se klidně sama zničehonic rozsvítí uprostřed noci v mém bláznivém strašidelném bytě, která mám skoro všude, ve všech barvách a délkách
- tarotové karty, které si beru na kopec ke stromu – kde je zakopaná asi všechna pravda světa
- bubble tea – „Podle mě je bubble tea jedna z nejzbytečnějších věcí na světě,“ říká mi Jirka po cestě z oběda. „To je podobné jako takové ty vůně do záchodu.“ Já miluju ty ovocné, s kuličkami ze zase úplně jiného ovoce. Prostě hromady ovoce, jako vodové nanuky. To, co nemá nikdo rád, tak to mi chutná.
- věci zadarmo na bazarech – které si skoro nikdy neberu, ale baví mě je procházet a vymýšlet, co bych s nimi mohla třeba udělat. Protože jsem ale viděla asi sto dvacet epizod amerických Hoarders, tak věci obdivuju pouze z dálky
- větrák – který Murat musí na noc vypnout. Ještě byl oblíbený větrák, který udělal z digestoře a přelepil páskou, takže světlo na ní bylo modré. Nebo odvlhčovač u mě doma, který se taky musí pak vypnout. Když jsem sama, nechávám všechno jet, protože bych aspoň v noci neslyšela, kdyby se ke mně někdo vloupal. Lhát si do kapsy je jednodušší.
- hammam sůl – lepší než Solvina se sexistickým obalem. Drhnout se hammam solí v mé úzké vaně, protože v té druhé se topím uprostřed, jak je široká.
- Spotify Premium – kde se pravidelně umisťuji každoročně v top 1 % celosvětových posluchačů Beatles, což mě fascinuje, protože je přece neposlouchám zas tak moc. A asi i v 10 % nejvíce posluchačů. Kdyby někdo chtěl říkat, že Spotify není soutěž. Tak není, ale já ji vyhrávám.