Detailní kresba dřeva černou tuší na bílém papíře.

Zase kudrnatá.

 Hodně lidí si myslí, že všichni přemýšlíme stejně. Kudrnatá je tady proto, aby nám připomínala, že to není pravda.

 

Každý jsme jiný. A když jsme jiní už v hodně oblastech, nebo v určitých oblastech, říká se tomu autismus.

Osoba s ASD je ráda často sama a dělává věci, o kterých nikdo neví. Nemají rádi, když se je na takové věci ptáte. Na druhou stranu tito lidé chtějí znát VŠECHNY detaily o TOBĚ a co jsi TY dělal…a naštvou se, když jim to neřekneš!

Přemýšlení autistů versus neurotypických lidí. Co se děje, když se zeptáme ,,proč?”
Autista: Potřebuju to vědět, abych pochopil své okolí a svět mi začal dávat smysl, už ted mě dost mate.
Potřebuju znát logiku a důvody, které specifikují problém – ono kde, proč,co,kdy,jak..
Bez těchto informací mám spoustu mezer v obrázku, který si o situaci budují. Tak jsem nervozní a uzkostný. Dokud ty odpovědi nenajdu, není se mnou řeč.
X Neurotypikál: Ptám se ,, proč”, protože mě Ona (druhá osoba) zajímá a chci znát její zkušenost.
Chci pochopit Její pocity a motivy, které zažívala, když jsem s ní nebyl. Když mi to neřekne, použiji intuici a své předpoklady, abych ty mezery vyplnil, i když má interpretace bude třeba chybná. Jsem schopen postavit si kompletní obraz situace. Ale i když ho nedoplním úplně, je to v pohodě, já se s tím vyrovnám.

I ti, co jsou mi nejblíž, občas zapomínají, že jsem autista. Často totiž vypadám, že jsem v pohodě, začnou se ke mně chovat jako k NT a očekávají, že budu dělat NT věci – ale toho já nejsem schopná. Není to jejich chyba, ale je to něco, čeho by si měly být obě strany vědomy.

O rozhodnutích přemýšlím hodně hluboce. Přemýšlím o tom, co od rozhodnutí čekat, nebo co by se případně mohlo pokazit. Dobré je, že když se něco pokazí, už jsem to očekávala a dokážu reagovat přirozeně (žádné záchvaty…) Ale kdyby něco nastalo, tak je důležité vědět, jak se chovat při meltdownu!

Když jsou   kolem mě lidi a já jsem ve stresu, stres se mi stane maskou a bariérou a já neidentifikuji emoce, které prožívám. Až stres pomine, emoce poznám a zpracuji. Toto se nazývá zpožděným zpracováním emocí.

Člověk s ASD si prožije mnohem snazší život, když najdou rovnováhu mezi dvěmi základními návyky:
1. Učení
2. Relaxování
🙂