Hodně lidí si myslí, že všichni přemýšlíme stejně. Kudrnatá je tady proto, aby nám připomínala, že to není pravda.

Každý jsme jiný. A když jsme jiní už v hodně oblastech, nebo v určitých oblastech, říká se tomu autismus.

Osoba s ASD je ráda často sama a dělává věci, o kterých nikdo neví. Nemají rádi, když se je na takové věci ptáte. Na druhou stranu tito lidé chtějí znát VŠECHNY detaily o TOBĚ a co jsi TY dělal…a naštvou se, když jim to neřekneš!

Přemýšlení autistů versus neurotypických lidí. Co se děje, když se zeptáme ,,proč?“
Autista: Potřebuju to vědět, abych pochopil své okolí a svět mi začal dávat smysl, už ted mě dost mate.
Potřebuju znát logiku a důvody, které specifikují problém – ono kde, proč,co,kdy,jak..
Bez těchto informací mám spoustu mezer v obrázku, který si o situaci budují. Tak jsem nervozní a uzkostný. Dokud ty odpovědi nenajdu, není se mnou řeč.
X Neurotypikál: Ptám se ,, proč“, protože mě Ona (druhá osoba) zajímá a chci znát její zkušenost.
Chci pochopit Její pocity a motivy, které zažívala, když jsem s ní nebyl. Když mi to neřekne, použiji intuici a své předpoklady, abych ty mezery vyplnil, i když má interpretace bude třeba chybná. Jsem schopen postavit si kompletní obraz situace. Ale i když ho nedoplním úplně, je to v pohodě, já se s tím vyrovnám.

I ti, co jsou mi nejblíž, občas zapomínají, že jsem autista. Často totiž vypadám, že jsem v pohodě, začnou se ke mně chovat jako k NT a očekávají, že budu dělat NT věci – ale toho já nejsem schopná. Není to jejich chyba, ale je to něco, čeho by si měly být obě strany vědomy.

O rozhodnutích přemýšlím hodně hluboce. Přemýšlím o tom, co od rozhodnutí čekat, nebo co by se případně mohlo pokazit. Dobré je, že když se něco pokazí, už jsem to očekávala a dokážu reagovat přirozeně (žádné záchvaty…) Ale kdyby něco nastalo, tak je důležité vědět, jak se chovat při meltdownu!

Když jsou   kolem mě lidi a já jsem ve stresu, stres se mi stane maskou a bariérou a já neidentifikuji emoce, které prožívám. Až stres pomine, emoce poznám a zpracuji. Toto se nazývá zpožděným zpracováním emocí.

Člověk s ASD si prožije mnohem snazší život, když najdou rovnováhu mezi dvěmi základními návyky:
1. Učení
2. Relaxování
🙂