…Dneska jsem si tak hrála s kocourem a zjistila jsem, že nejde hladit černou kočku bez toho, aniž by člověk přemýšlel, jak jednou ovládne svět.

Ale o tomhle tento článek není:D. Chci se s vámi podělit o dojmy z (nejen) mého vystoupení, dokud jsou ještě čerstvé. Z toho, jak jsem vystupovala v divadle. A až bude k dispozici videozáznam, určitě vám k němu dám sem odkaz. Čímž jsem tedy odpověděla na otázku, jestli bude videozáznam:D

EDIT: videozáznam už je a je TADY: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10000000034-divadlo-kampa/214251000300071-prichazime-v-miru

Bude. Protože bylo vyprodáno už asi týden předem, protože se tam lidi mačkali a protože Michal to řekl ČT a ti tam teda přijeli točit.:D
Zpočátku to vypadalo normálně, přijela jsem s Kristiánem asi o hodinu dřív, vyložila si tam věci, stáli jsme tam, povídali si a já trošku okoukávala další lidi. Pak někdo začal zvonit a to divadýlko je takové menší, tak Kristián říká trochu s vtipem:,,mám jít otevřít?“ tak jsem řekla naprosto vážně:,,jo, běž“, a Kristián otevřel:D a přišel pán a nesl MÉ OBRAZY. Asi tak kolem dvaceti mých obrazů, Lucy in the Sky byla v paspartu, a to mi málem vehnalo slzy do očí, jakou radost jsem z toho měla. A odešel s nimi někam pryč:D
No, čekali jsme, čekali, dali si mošt, sedli si na čestná místa vepředu. Lidi pořád přicházeli, nakonec jsem nebyla tak úplně jako Hujer na třídních schůzkách, jak jsem se obávala, že přijdou jen moji kamarádi a nikoho jiného nebudu zajímat:D:D(ale stejně, díky moc moc moc, že jste tam přišli. Terezka, Týnečka, Verča, Honza a Jéňa, nikdo se na mě nevykašlal a moc dalších kamarádů nemám:D jen pár, kteří opravdu přijít nemohli, a pakKristiána, který seděl teda se mnou..a pak i oficiálně na podiu:D)
No a když jsem se tak rozhlížela po tom sále, měla jsem hroznou radost, moje obrazy tam byly vystaveny přímo na podiu během celého vystoupení. To mě tak rozradostnilo, že mi ani nevadilo, že je tam lino, přestože to doma(když jsem se na to jako správný AS připravovala tak, že jsem si virtuální prohlídkou prošla třikrát celé divadlo:D) vypadalo, že tam jsou parkety.,,Kristiáne, myslíš, že dneska bude varianta židle nebo varianta polštáře v sálu?“,,Jak já to mám vědět.“,,Musíš, já to potřebuju vědět, počkej, musím se podívat na starý záznam, to je varianta židle, ne?“
Kristián si ze mě dělal srandu:,,Když tam bude lino, tak řekni, že nebudeš vystupovat, jako někteří ti slavní, co si objednají na koncertní šňůru ty vířivky a nejdražší šampanské a podium ze zlata a tak.“ Ale já fakt lino nemám ráda, když mám tenké boty(které jsem si přezula až tam, cesta v takových botech by mě asi zničila), ale jak říkám, ty obrazy mě tak rozradostnily, že jsem po lině zapomněla chodit po špičkách:D
První byl geniální dvanáctiletý kluk se zájmem o historii a politologii, a bylo to hodně zajímavé. A myslím si, že docela úspěšně dokázal zbořit mýtus o AS a vtipech – vyprávěl tam několik vtipů naprosto bez chyby, to já běžně uprostřed vtipu zapomenu pointu nebo to, proč má být vtipný, a navíc mám jen jeden oblíbený vtip. Mně by se to takhle nikdy nepovedlo. Takže bezva. Ale přiznám se, že ke konci už jsem byla trošku na nožích, přestože nebývám nervozní, a přemýšlela, jak to udělat, abych mluvila co nejvíc bez chyb.:D No, a pak si mě tam zavolali, potřásla jsem si rukou  s panem Duškem(je SKVĚLÝ. Je hrozně hodný, já to docela z lidí poznám. Ale nemohla jsem tam pak zůstat a říkat mu, jak moc se naše životy shodují v zásadních bodech jako je třeba právě strava nebo myšlení, protože mi to přijde moc nucené a tak malinko trošičku doufám, že to z rozhovoru vyplynulo samo.) A s Michalem, a toho mám taky ráda, fakt, a to je u mě až příliš vzácné, že mám někoho tak ráda po takové chvilce:D Michal nás vždycky zachránil před ,,trapným tichem“, vždycky měl co říct, byl klidný a zelený a to bylo super. Už se těším, až se zase uvidíme – musí mi vrátit moje veledíla:D
No a o čem jsem mluvila – o tomhle blogu, proč ho píšu, o autismu u žen, jak je často jemný a že spousta žen proplouvá životem bez diagnostiky, pak sklouzla řeč k projevům jako je synestetické vnímání, povídali jsme si i o lucidních snech a upřímně, hodně lidí zajímala i otázka, která jsem si tak trošku myslela, že je zajímat bude – vztahy. Nakonec to dopadlo tak, že přišel na plac i Kristián:D:D a zodpovídali jsme dotazy spolu. Já mám totálně zatměno, protože mě to tak celé překvapilo, že se na to snad budu muset podívat znovu, jestli se mi to nezdálo – ale asi ne. 😀 Ale nechce se mi popravdě na to moc dívat, nechci moc vidět sebe, je to takové trošku trapné:D
A vypila jsem asi 1000 litrů vody a zněla jsem zle a nesympaticky:DDD ale to je zvykem.
A potom!!! byl ten třetí pán, psycholog od nás z Ostravy, a to byl nebetyčný frajer. Fakt, jeho vystoupení mi dalo strašně moc, potvrdil mi to,  co jsem si vždycky myslela, mluvil o tom, jak je dobré mít AS dítě v malé škole, kde je málo žáků, a že výbornou zkušenost má s cikánskými rodinami. PŘESNĚ. Období, kdy jsem byla naprosto nejštastnější, nejrozdováděnější, bylo, když jsem chodila na mou milovanou základku s Radunkon. Protože jsem chodila tam, jsem ted tak stabilní a veselá a srovnaná. A taky mluvil o positive reinforcement u AS dětí a lidí vůbec.
Každopádně, hrozně se mi tam líbilo. Jsem ráda, že to tak dopadlo. Končili jsme v 23:15 místo v 21:30. A já už to zveřejním, protože se potřebuju okoupat, mám žízen a usnul mi na ruce kocour, zakousnutý přímo do lokte v té měkké straně, a pěkně to bolí. Takže ahoj a DÍKY, že jste přišli  :-))