Mám v poslední době hrozný chaos ve svých pocitech. V jedné skupině mi Péťa s Branem poradili, ať to napíšu sem, že se mi uleví, a myslím, že mají pravdu.

Psát Zrzavou je neskutečně únavné. Ale rozhodně s psaním nechci přestat. Psát články mě moc baví, baví mě číst si zajímavé komentáře. Třeba jen za včerejšek jsem měla 500 návštěvníků tohoto blogu, už dávno jste přetrhli metu 50 000 návštěvníků za celou dobu existence a to tady nejsem ani rok… Moc si Vás vážím, všech, co můj blog čtete, protože jdeme všichni za společným cílem – chceme se dozvědět více o autismu, chceme odbourat pověry a mýty o něm, chceme ukázat, že lidé s autismem jsou skvělí, jedineční a nepotřebují léčit, chceme ukázat, že tito lidé mohou být pro naši společnost obrovským přínosem a ukázat nám neskutečně zajímavý a jedinečný pohled na svět.
Bohužel však Zrzavá není jenom o tomhle.
Hodně často se mi stává, že mi píší na Facebooku lidé, s kterými bych si před Zrzavou neměla vůbec co říct, chtějí si povídat nebo poradit, co s jejich dětmi(a já nejsem psycholog), anebo chtějí ode mě jakési usvědčení, jestli oni sami jsou nebo nejsou Aspergery(a já opravdu nejsem psychiatr). Chápu vaši nejistotu. Navíc na vás nechci být nepříjemná nebo hnusná, jste mí čtenáři, mí zákazníci a máme všichni společný cíl – zbavit společnost špatného pohledu na autismus, zvláště u žen.
Přesto musím říci, že mám velký zmatek sama ve svých vlastních emocích a to všechno mi přidává nálož.
Taky mě trochu trápí, jak se ze Zrzavé stal i tak trochu kult mé osoby. Myslím si, že je naprosto v pořádku, že existují lidi, kteří mě mají rádi a lidi, kteří ne – ale toto očekávám od lidí, kteří mě znají osobně. Přijde mi hrozně divné číst od úplně cizích lidí, jak jsem super, nebo od stejně cizích lidí, jak jsem namyšlená. Nebo snad, že mě nemají rádi. Mám z toho zmatek sama v sobě, na jednu stranu slyším, jak jsem arogantní a namyšlená, na druhou, jak jsem až moc skromná.
Podívejte se, já mám i záporné vlastnosti. A mám jich spoustu. Neidealizujte si mě – jsem protivná, ne nadarmo jsem měla dlouho jako profilovku malou Mi z Mumínků, rýpu do lidí, když mě už moc otravujou. Umím si ze sebe udělat srandu, ale vadí mi, když si ji ze mě dělají úplně cizí lidi. Třeba moje kamarádka Týna mi může říkat, že jsem tlustý tuk a budem spolu dělat v KFCčku a já se tomu budu smát, až mi potečou slzy, ale když mi řekne někdo na diskuzním fóru, jestli budu dělat s estetikou v KFCčku, tak se naštvu a nepřijde mi to vůbec vtipné. Ano, některé věci si hodně beru, ale to jsem já, mám právo na to mít i záporné vlastnosti…nejsem bůh, ani polobůh, jsem zrzavá Natyna, metr padesát osm, která měla v pubertě spoustu problémů, protože si dělala srandu z vlastních učitelů a psala o nich vtípky na internet. 
Ale opět z mých záporných vlastností nemůžete usoudit celý obraz a říci, že mě nemáte rádi, když jste se mnou nestrávili aspoň měsíc v kuse. Že jsem protivná neznamená, že nejsem hodná – pro druhé bych se rozkrájela a nikdy bych nikomu vědomě neublížila. Nechci nikomu napsat, ať mě nechá na pokoji, když mi napíše do chatu. Víme všichni, co se stalo Viki. Lidi si prostě potřebují popovídat. Ale ZÁROVEŇ mě to tak obtěžuje, že na mě cizí lidé přenášejí své problémy, unavuje mě to, že jsem kolikrát protivná a úplně to vybublává a já jsem na pokraji udržení a většinou se musím rychle rozloučit a odhlásit. Omlouvám se za to, opravdu nechápu, jak to můžou zvládat lidi, kteří jsou tak milionkrát slavnější než já.
Nechci vypadat nevděčně. Já jsem vám moc vděčná. Panebože, vždyť vidíme, jak se to vše posouvá lepším směrem, díky vám jsem měla už několik DPP se sdružením Adventor, s Péťou máme výstavy, ilustrovaly jsme kalendář, mohla jsem vystupovat v divadle..ale nezapomeňte.
 Zrzavá není o MNĚ. Já nejsem vůbec zajímavá. Zrzavá je o autismu.