Rozhodla jsem se udělat zajímavou věc. Pokusím se zhruba každý týden uveřejnit rozhovor s někým, kdo má poruchu autistického spektra. Snažím se tím přiblížit AS veřejnosti a ukázat taky trošku jiné pohledy na svět než ten můj.
Strašilka, 16letá slečna s AS:
V čem osobně ty vidíš největší pozitiva AS u sebe samotné?
– Přijdu si oproti ostatním lidem trochu necitelná, protože víc využívám logiku. Můžu se tak líp soustředit na důležitá rozhodnutí a to je podle mě velká výhoda.
Děláš taekwondo, máš to jako ostatní AS, že dokážeš trénovat hodiny a hodiny si o tom zjišťovat věci, nebo projevuje se AS nějak u tohohle koníčku? Jak ses vůbec k taekwondu dostala?
O taekwondu jsem si začala zjišťovat různé podrobnosti, ale hlavně praktické věci, jako korejské názvosloví, číslovky, nebo popisy sestav.
Jednou jsme měli ve škole ukázku taekwonda a mě to přišlo strašně super. Hlavně mě fascinovalo to, jak mistr mluvil korejsky a oni věděli přesně, co mají dělat. Hrozně moc jsem chtěla do tohohle světa proniknout a zjistit o něm víc, tak jsem začala chodit na tréninky.
Jsi v rodině jediná s AS? Jaký je přístup rodiny k AS a myslíš si, že je správný? Myslím si, že babička je možná AS, ale o nikom jiném nevím.
Moje mamka o tom se mnou mluví otevřeně, ale vadí mi, že to říká i lidem, které neznám. To mě dost uráží, protože se mě ani nezeptala a já AS vnímám, jako velmi soukromou věc. U zbytku rodiny moc nevím, ale mám dojem, že by byli radši, kdybych AS neměla.
Co si myslíš, že je největší mýtus o AS? Klidně jich uveď i víc. Které mýty sama popíráš?
Podle mě je největší mýtus to, že všichni lidi s AS jsou stejní. Mám dojem, že lidi berou všechny autisty, jako kdyby byli přes kopírák. Nikdo není stejný a u každého se to projevuje trochu jinak. Všichni lidi s AS nemusí být totální outsideři. Mě se povedlo obstarat si pár přátel, poznat sociální hranice a najít vhodné téma k hovoru.
Co všechno tě baví? V čem jsi fakt dobrá?
Dělám spoustu kroužků a aktivit. Dělám taekwondo, boj s tyčí, frisbee, hraju na bicí a ještě v souboru Smilling Drums, zpívám jak sólově, tak ve sboru a bloguju. Taky ráda čtu a to hlavně fantasy série. Celkem dost se zajímám o mytologii Řecka, Říma, Egypta a severských zemí.
Já osobně si ve všem přijdu průměrná až podprůměrná, ale lidi říkají, že mi jde hra na bicí a boj s tyčí.
Taky vím, že hraješ na bubny. Jasně, koníček pro AS…Slouží i k vybití energie, negativních emocí? Doporučila bys to i ostatním lidem s AS?
Bicí mi slouží hlavně k tomu, abych se mohla odpoutat od vnějšího světa a třeba hodinu hrát jen to, co chci. Bicí možná vypadají nenáročně, ale unavit se u nich taky dá a negativní emoce se u mě vypaří po první půlhodině, protože se musím soustředit na něco jiného.
Bicí jsou skvělej nástroj, ale lidi mi často říkají, že to zkoušeli a že to pro ně není, protože je to příliš složité. Ze začátku to je těžké, ale po nějaké době se naučíte nějaký jednoduchý rytmus a potom už to jde skoro samo. Mě to hodně zlepšilo koordinaci rukou a nohou. Doporučila bych to nejen lidem s AS.
Cítila ses někdy jiná než ostatní? Třeba mezi spolužáky. V čem byl pro tebe přínosný přechod ze základky na střední?
Vždycky jsem si přišla taková odstrčená, protože jsem se neuměla bavit se spolužáky. Taky se mi posmívali, protože jsem měla pár kilo navíc a neuměla jsem se jim moc bránit.
Jakmile jsem přešla ze základky na střední, tak se všechno zlepšilo. Myslím, že to bylo hlavně kolektivem a přátelským přístupem. Naučila jsem se lépe komunikovat a jsem na tom společensky lépe, než na základce. Sice nejsem úplně na vrcholu, ale taky jsem neklesla k bodu mrazu. Zjistila jsem, že se vlastně ani nepotřebuju bavit se všema těma lidma, které ještě teď skoro neznám, ale stačí mi bavit se s těmi, se kterými opravdu chci. S touhle skupinou lidí mám dobrý vztah.
Máš nějaké domácí zvíře? Proč zrovna takové?
Původně jsem měla jen jednu pakobylku, kterou jsem si přivezla z Řecka. Ale přišlo mi že byla v terárku trochu osamělá, tak jsem si k ní pořídila ještě šest strašilek. Pakobylka mi nakladla vajíčka a umřela. V současné době mám pět strašilek, protože mi jedna umřela, a asi 40+ malých pakobylek. Výhoda těhle brouků je v tom, že nejsou nároční. Nevyžadují nějakou moji speciální každodenní pozornost, kterou by vyžadoval třeba pes. Taky to není zrovna běžný domácí mazlíček, takže když nějakou někam vezmu, tak obstará celkem dost zábavy. Kamarád takhle překonal strach z brouků. Vážně jsem si tyhle malé potvůrky zamilovala.
Případáš mi hodně pozitivní, veselá, určitě máš kamarády, cítíš, že AS nějak ovlivňuje tvůj vztah s nimi? Ať už pozitivně, či negativně? Jak?
Hodně záleží na „období“. Občas jsem asi týden, nebo dva, smutná a nemám šajna, proč. Ale většinu času jsem pozitivně naladěná. Mám kamarády. Hlavně ty, se kterými není nuda. Když si vybírám člověka, se kterým bych se mohla bavit, tak soudím podle humoru.
AS rozhodně ovlivňuje můj vztah s mými kamarády. Občas něco nepochopím, nebo luštím nějaký výraz, ale zlepšuju se v tom a už s tím nemám takový problém. Největší překážka jsou pro mě sociální situace, protože se pořád mění a vznikají náhodně. To se pak cítím celkem nesvá.
Co bys nejraději vzkázala ostatním AS v tvém věku?
Hlavně nad sebou nelámejte hůl, když se něco nepovede, nebo se ztrapníte. NTčka taky dělají chyby, jen to umí trochu líp zamaskovat.
V sociálních dovednostech se dá zlepšit. Mě pomohly kroužky, protože tam byla větší skupina lidí, u které jsem měla jedno zájmové téma naprosto jasné a pak jsem se mohla propracovávat dál. Takže prostě nepřestaňte zkoušet dorozumívat se s ostatními, protože čím víc se tomu budete věnovat, tím to půjde jednoduššeji.
Odkazy na další rozhovory: