Našla jsem pěkný článek na stránce https://aspiegirls..com/. Přikládám níže :-))
Chci vám povědět o tom, jak já – holka s Aspergerovým syndromem – AS prožívám.
Asi jste už četli, že aspíci rádi píší seznamy. Já to o sobě vím, je to tak, a proto vám sem hodím seznam mých ženských AS vlastností. Některé věci na seznamu jsou oficiálními aspíkovskými vlastnostmi, jiné jsou věci, které lidi považují prostě za zvláštní a já je dělám.
Musím začít tím, že vám povím, že mým největším problémem – a nejspíše i problémem ostatních AS – je být společenský. Moc se mi líbí, jak Willow Hope Marsden tento svůj problém popsala. Řekla:
“Připadá mi, jako kdyby každý člověk dostal při narozeni manuál ,,Pravidla společenského chování“. Kromě mě.“
Ženské AS vlastnosti*
*má verze
- Málokdy mi přijde, že zapadám mezi ostatní.
- Socializování je složité, matoucí, vyčerpávající.
- Raději dělám věci (i věci, které se normálně dělají ve skupinách) sama.
- Většinou nelžu, ale když jo, tak se snažím co nejrychleji situaci napravit a říct pravdu.
- Mám potíže pochopit vlastní emoce a emoce ostatních lidí.
- Mám potíže vyjádřit soucit s druhými lidmi, a mám problém s tím, když si lidi projevují empatii, náklonnost, v mé přítomnosti, nebo přímo mně.
- Nemám moc empatie pro špatné věci, jen pro utrpení.
- Mluvím a myslím rychle. To lidi často nechápou nebo mi nerozumí.
- Lidi se mnou raději bývají sami, povídáme si jen ve dvou. Mám teorie, proč tomu tak je, ale stoprocentně to nevím.
- Nemůžu vystát určité zvuky, které ostatní lidé ignorují (hodiny, ztišená televize a všechno elektrické, co vrčí)
- Když se toho na nějakém místě děje příliš najednou, tak mě to vyděsí a někdy musím odejít(např. v práci: spousta konverzací, zvoní telefon, lidi chodí po místnosti, posílají emaily na počítači – musím se sebrat a jít si zakouřit.)
- Vůbec nikomu nevěřím.
- Myslím si, že ani mně nikdo nevěří.
- Nedokáži relaxovat, když jsou kolem mě lidi. I lidi mně blízcí.
- Strašně rychle si vždycky říkám, že nejsem na něco dost dobrá, nedělám to dost dobře nebo to nedělám správně.
- Pedantské chování.
- Když se věci promění a já s tím nic neudělám, protože nemůžu, děsí mě to.
- Analyzování..analyzování..analyzování..Analyzuju každou situaci, osobu, slovo, rozhovor.
- Je pro mě složité chápat sarkasmus a ironii, někdy i vtipy.
- Říkám a beru věci doslovně – to mi kazí dost konverzací.
- Neustálý vnitřní konflikt, pnutí mezi chtěním být sama sebou x být braná mezi lidmi.
- Pořád se snažím vypadat co nejnormálněji.
- Strach z toho, že budu jiná a lidi se mi vysmějou.
- Pravidla, jak mají věci být – kde mám mít některé věci doma, jak dělat některé věci, aby byly efektivnější – vyvádím, když je má rutina narušena, když si z toho někdo dělá srandu nebo když to někdo ignoruje (s tím měli mí partneři často problém.)
- Miluju řešení problémů! To může být často nepochopeno, třeba když ignoruju někoho nešťastného a řeším jeho problém – zjistila jsem, že lidi často chtějí jenom, abyste si je vyslechli, ne jim pomáhali.
- Přemýšlím logicky, pracuji jako IT administrátor a věci s tím spjaté mi přijdou jednoduché a zábavné.
- Naučit se hrát na kytaru pro mě bylo taky relativně snadné – problém jsem měla jen s tím, když jsem začala přemýšlet nad něčím jiným, pak jsem hrála špatné akordy.Když se soustředím na zpěv i na hraní, tak je to ale v pohodě.
- Panické záchvaty…
- Pořád mě bolí za krkem a záda, protože nikdy nerelaxuju.
- Dokážu se extrémně soustředit, ale strašně snadno mě něco i odvede od práce – proto je důležité vhodné prostředí pro mou práci
- Dokážu si povídat hodiny, ale jen o věcech, které mě zajímají.
- Nikdy nevím, jestli lidi nudí to, co říkám – ale často mi přijde, že jo.
- Radši bych zůstala v sobotu večer doma a hrála hry, než jít někam ven s lidma.
- Když jdu už s někým ven, tak musíme pít nebo kouřit, jinak si to nedokážu užít.
- Vyděsím se, když mi někdo nedá jasnou odpověď na otázku.
- To samé, když někomu něco řeknu a ten člověk neřekne nic ani nic neudělá. Nevím, jestli mě slyšel nebo ne.
- Nechápu šikanování, provokování, vtipkování – a nesnáším, když to někdo zkouší na mě.
- Už odmalička si hraju na drsňačku, což mě docela chrání.
- “Dva lidi jsou společnost, tři lidi jsou dav“ – to na mě hrozně sedí, vždycky spíš ztichnu, když je v místnosti víc lidí.
- Musím si naplánovat vše, co dělám, jinak to neudělám.
- Nedokážu poslouchat člověka a zároveň se mu koukat do očí. Ale naučila jsem se to hrát, vypadá to teď, že dělám oboje.
- Fakt mě nudí, když lidi mluví o svých pracích a vztazích, které se mě nijak netýkají.