Teď jsem byla celé Vánoce doma. Doma jsem nejradši.
Proč jsem tak ráda doma?

Už dětství bylo super.
Moje mamka je typický NT, můj taťka je typický AS.
Protože mamka nenadává, že se ráno neučešu a nenutí mě používat krémy a tlačit na mě, ať jí vyprávím o svých pocitech, když mi to není příjemné. Můj taťka si ani nevšimne, jestli jsem se česala a ještě míň je mu jedno, co mám na sobě.
Protože mi říká se smíchem ,,ty jsi fakt vadná“, když si zapnu křivě svetr, ale přitom ke mně a k mému taťkovi pomalu vzhlíží, kolik toho (teoretického) umíme a známe.
Protože, když mi řekne, ,,postav vodu na kávu“ a já postavím plastovou láhev vody na dózu s kávou, tak se jenom směje a říká, že jsem praštěná, a vysvětlí mi, jak to myslela. Hodně ostatních maminek, co jsem viděla, se nad takovými případy rozčiluje a ptají se, proč to mé dítě neumí udělat normálně? Moje mamka se tomu od srdce zasměje, co jsem schopná vymyslet, hluboce vzdychne, řekne, ,,tak já si to udělám sama“, ale za chvilku se zase směje.
Protože přijdu domů a můj taťka se mě nevyptává na nic formálního, na žádný zbytečný small talk o škole a o tom, co v Praze, ale zeptá se, jestli už jsem slyšela ty a ty nové hudebníky a co na to říkám a jestli nemá náhodou kocour Vlastík kočičí akné, co myslím?
Protože si strašně ráda sednu na deku a nechám kočky mi vylézt na klín a vidím uznalou a spokojenou tvář mého taťky, že mě kočky mají rády, což ze mě dělá ,,správného člověka“.
Protože nikomu doma nevadí, když začnu zničehonic zpívat a tančit, ani před televizí, když se na něco dívaj – přijde jim to legrační.
Protože když s taťkou mamce umýváme nádobí, tak se taťka POKAŽDÉ mamky zeptá, jestli může spálit dřevěné prkýnko, protože jí vždycky řekne, že film, na který se chce dívat v televizi, je loutkový, protože se rodiče občas ze srandy poperou…
Protože mí rodiče dokazují, že to může fungovat, vztah AS a NT. Můj taťka má pořád na starosti praní prádla, i když mnohokrát vypral bílé s červeným(sám to své růžové tričko doma bez problémů nosí). Moje mamka mu nevyhodí rozstříhané ponožky u nártů, které ho prý škrtí, protože to respektuje. Sice naoko nadává, když s tím doma chodí, ale respektuje to. A spoustu dalších věcí.

Můj taťka dobře shrnul podstatu aspergerovství -,,to normální člověk nikdy nemůže pochopit. Ale obyčejný bych být nechtěl, ani kdyby mi za to platili.“
Aspíci se asi musí trošku překonávat, aby dokázali obyčejně fungovat, ale chce to dlouhý čas. Mně bude v létě 22 let a spoustu ,,manuálních“ věcí mi došlo až teď, naučila jsem se je později, třeba před pár dny jsem poprvé sama v bytě zapálila po asi milionech pokusů plynový hořák.
Ale je třeba mít trpělivost. Trpělivost a klid. A NT partnera. ,,Protože kdyby spolu žili dva takoví lidi, tak nevím, jak by žili,“ řekl taťka.
Je to jedna velká lež, že AS lidé nejsou citliví. Pro mě je rodina na prvním místě, mou největší prioritou v životě je mít a vychovat dítě. Rodiče se taky přemáhají a dělají náročné práce, abychom se měli dobře.
A mít AS rodiče není žádná tragédie. Právě naopak, nemluvě o tom, když máte AS dítě. Můj taťka si se mnou hodiny po práci maloval televizní loga, poslouchal hudbu, dělal zajímavé výtvarné techniky a ukazoval mi, jak se dívat na svět trochu jinak. ,,To je taková letní písnička, že?“,,Venku už to jde cítit jako jaro.“,,To už je prales, tam rostou ze stromů obrovské pavučiny a bydlí tam papoušci.“(v Beskydech). ,,Nekruť tím budíkem, jinak z toho vylezou housenky.“ Nikdy nebyl takový ,,typický“ chlap, které tak nemám ráda – sport, pivo, výlety a turistika – právě naopak, je samá hudba, umění, samotářství, kočky, alternativa. Jsem ráda, že mě nikdy nenutil na výlety. Že nemá rád návštěvy, a nedejbože neohlášené. Že nemá rád násilí a nezajímá ho fyzické dokazování síly a rasistické klábosení s chlapama v hospodě, nebo machrování tím, jak rychle vyběhnu nějakou horu, a jestli to pak nafotím nejmodernějším telefonem a všem to pošlu.
A mamka, ta si zase všechno plánuje, takže u nás doma to šlape. Možná to lidem přijde trochu netradiční, ale šlape to přesně tak, jak má.