Tak se jmenovala výstava, na které jsem měla(vlastně ještě pořád mám:-)) možnost vystavovat své věci. Obrazy jsem vystavovala já a Péťa. Byla tam taky spousta hraček pro autistické děti z přírodních materiálů, ručně dělaných.
V neděli byla vernisáž.
Nebudu zmiňovat, co se mi nelíbilo, přijde mi to nevhodné, spíš napíšu o tom, co se mi líbilo.
Líbilo se mi, že přišlo celkem dost lidí. Ty hračky byly vyloženě nádherné, ani nevím, kolik se jich prodalo, ale moc doufám, že hodně. Já osobně bych dodnes některé na nácvik jemné motoriky vyloženě potřebovala.
Líbil se mi hudební doprovod:-)))) a kolik věcí jsem si ten večer vyříkala a ujasnila. Ale to je subjektivní, protože to k výstavě tak uplně nepatří. Pardon, ale píšu z mobilu, mám problém napsat u s čárkou a všechny počítače kolem mě jsou tak staré, že by nezvládly mít otevřeno více oken v prohlížeči:-)))
Nejvíc se mi samozřejmě líbilo, že to celé bylo opět na podporu autistů, že jsem mohla opět vyjít ze tmy, přihlásit se svou učastí a říci-tady jsem, taky něco dělám pro osvětu.
Viděla jsem taky poprvé Péťu! S tou si píšu už velmi dlouho, proto jsem moc ráda, že jsme se mohly potkat. Byla moc příjemná a její přítelkyně taky-kdyby tam nebyla, tak vážně nevím-Michal nám totiž oznámil, že když si někdo koupí obraz, tak ho autorky vlastnoručně zabalí:-)))))
Bylo mi tak trapně, lidi si to fakt kupovali a od Péti ještě víc, takže jsme to fakt balit musely. A já jsem extra nešikovná, vážně, takže pardon, bylo to strašné, ale Léna nám právě pomáhala, za to velké díky. Nejhorší bylo, když mi třikrát podala kousek izolepy a mně se třikrát slepily ty konce k sobě:-)))
Taky tam byl zase Jarda Dušek a koupil si asi trilion obrazů.
Taky se mi moc líbilo, že tam byly i nemasové chlebíčky. A všichni ke mně byli moc milí. Poprvé jsem viděla své digitální obrazy v tištěné formě, v reálu. A mamce jsem jeden donesla i k Vánocům:-))
Pokud si chcete počíst o výstavě trošku víc, posílám vám odkaz na článek:-)
