Hezký článek ze stránky http://wrongplanet.net .
V tomto článku budu říkat lidem s Aspergerovým syndromem ,,aspíci“. Není to myšleno nijak zle – takhle si říkáme zkrátka i sami mezi sebou.
Zaprvé, nejsme hloupí. Nesnažíme se ani být přítěží, když říkáme, že ti nerozumíme. Nemáme žádnou nemoc a velká většina z nás by odmítla ,,lék“, kdyby jej někdo vynalezl, protože by nám to připadalo jako spáchat sebevraždu. Stejně jako ostatní lidi i my chceme zůstat naživu, být bráni jako individuality, jako kultura.
Od většiny lidí se však lišíme. Naše mozky jsou postaveny odlišným způsobem, takže nepřemýšlíme stejně jako ostatní lidé. Díky těmto rozdílům máme mnohé výhody, kterých si ceníme, nicméně musíme za ně také zaplatit. A to většinou tím, že máme potíže komunikovat s ne-aspíky. Abyste tomu lépe rozuměli, tak se podívejte na Star Trek, kde jsou Vulkáni, nebo android jménem Data. Potíže, které mají tyto postavy, když se snaží komunikovat s lidmi, jsou hodně podobné těm, které mají aspíci v komunikaci s ostatními lidmi.
Zde naleznete konkrétní otázky a fráze, které spoustu aspíků matou. U každé z nich se pokusím osvětlit, proč tomu tak je.
1. “Kdo si myslíš, že jsi?!” — Když se na tohle zeptáte aspíka, nejpravděpodobněji vám řekne své jméno. To očividně spoustu lidí naštve, ale proboha, neptejte se mě proč, protože já sám tomu nerozumím. Kdyby se mě na toto někdo zeptal, řeknu si, že asi zapomněl, jak se jmenuju, a potřebuje to připomenout. Nějaká hlasitost, tón, řeč těla jsou pro nás záhadou. Někdy je dokážeme interpretovat, ale to se neděje automaticky – musíme si to odůvodnit, a to nám zabere čas, zvláště v jemných případech založených na emocích.2. “Co si myslíš, že děláš?” — Asi bych odpověděl upřímně: snažím se přijít na to, co mi říkáš, ale moc mi to nejde. Nicméně to je odpověď aspíka, který už je v páté dekádě učení se chápat lidi, už jsem měl hodně praxe. Aspík teenager ve škole vám řekne nejspíš ,,jdu do třídy“ ,,píšu si poznámky“ nebo něco takového, a dostane vynadáno za odmlouvání – přestože se pokoušel pouze odpovědět na otázku a nechtěl být nerudný. Jakoukoliv odpověď vám na tuhle otázku dáme, bude doslovná a upřímná. Nejsme stavěni na lhaní, ale jsme stavěni na přemýšlet, poslouchat, mluvit, číst i psát, vše logicky a doslovně.3. “Udělej/řekni to ještě jednou!” — Pokud jsme udělali něco, co se vám nelíbí, a vy to už nechcete znova zažít, proč nám to říkáte? My si vykládáme jako aktuální to, co zrovna říkáte. Není nic špatného na doslovném myšlení, a vlastně nás mate, proč tolik z vás přemýšlí jinak, a to většinu času. Pokud po nás žádáte, abychom zopakovali něco, co se vám nelíbilo, tak to nejspíš zopakujeme – a vy se pak naštvete, my budem ještě zmatenější, a ani jedna strana ničeho nedosáhne. Pokud však pořád říkáváte x místo ,,ne x“, tak nám to řekněte, jednoduše, a komunikace bude mnohem snazší pro všechny přítomné.4. “Nemluv se mnou tak odborně!” — Co jsem zjistil, tak to znamená, že osoba nechce, abychom tak pečlivě volili slova, ale můžu se plést, protože toto je asi nejdivnější bod na seznamu. Jasnost jazyka je přece žádaná, protože tak se umožňuje a zjednodušuje komunikace, a někdy je potřeba i technických termínů. Nevím, jak jinak tuto frázi popsat, protože ji nechápu, ale jsem si jistý, že pokud ji používáte při konverzaci s aspíkem, zbytečně ztrácíte čas.5. “Co to s tebou je?!” — To je taky matoucí otázka. Když je položena velmi nahlas, tak aspíci nejpravděpodobněji odpoví ,,bolí mě hlava“ nebo ,,zničehonic mám zánět středního ucha“ – z našeho pohledu nám přijde, že se nás tazatel snaží ohlušit tím, že řve věci, které nedávají smysl. Máte rádi, když na vás někdo řve? Zblízka? Ne? No, tak v tom se neliší aspíci od NTček, nám se to taky nelíbí. Taky: nám nejspíš nepřijde, že je s náma něco špatně, my se neptáme na nesmyslné věci, takže se vás dost možná zeptáme na otočku my – ,,mně nic není a tobě?“ – v takové situaci nejsme drzí a neodmlouváne, je to myšleno vážně, a nejsme zodpovědní za žádné emoce, které iracionálně tato otázka v ne-aspících vyvolá.6. “Tohle mělo být už včera!” — Spousta z nás vám vysvětlí, klidně detailně, proč je cestování do minulosti nemožné. Ti, co po aspících chtějí podobné cesty, by neměli být překvapení. Stejně tak bychom odpověděli, kdybyste po nás chtěli, abychom roztáhli ruce a odletěli pryč.
Moh bych dát více příkladů, ale myslím si, že jsem vám něco ukázal. Nejsme všichni stejní, takže hypotetické odpovědi se budou u každého aspíka měnit. Nebude se však měnit zmatek v našich hlavách, když se nás budete ptát na věci, které nedávají smysl v případě, že si je někdo vykládá doslovně. To je klíč ke komunikaci s námi: když něco slyšíme, automaticky používáme logiku a racionální přemýšlení, abychom pochopili doslovný význam toho, co nám bylo řečeno. Pro mnoho z nás je to jediný význam, kterému dokážeme rozumět.
V mém případě (a určitě i u některých dalších aspíků) to jde ještě o něco dál: racionální, doslovné a logické interpretace jazyka jsou jediné, které chápat chci. To je obranný mechanismus, protože myšlenka, že přestanu vůbec trošku přemýšlet jasně a racionálně, mě děsí. Bojím se, že kdybych přemýšlel jako ne-aspík, tak ublížím vlastnímu mozku.