Mám zase nějakou nemoc. Nachlazení.
Stojím nad hrncem a vařím si těstoviny. Tak se nahnu nad horkou vodu, která mi vniká do nosu a uvolňuje dutiny. Slast.
Vzpomenu si na debatu na Youtube pod jedním videem, kde vařil Babica.
Těstoviny se fakt necedí, nene. Prej, že škrob je škodlivej. To není pravda. Akorát to tělo nestráví, rozhodně ne v syrové formě.

Zahalím se do županu, protože už jsem zase ve fázi, kdy mi začíná být zima, i když topíme na šestku. Vždycky se v noci otočím k topení a stáhnu ho, abych ho nad ránem zase zapálila naplno.

Včera přišel Filja domů s Bárou v dobré náladě.
,,Ale Titin to nechápe,“ vysvětlovala jsem něco.
,,No tak když má inteligenci chleba,“ odvětí suše.

Bára se v kuchyni láskyplně hádá s Filjou, kterému říká, že mu nemůže naservírovat kopec jídla, a poskakuje a dělá baletní skoky.
,,To taky vždycky dělám, když jsem rozjívená,“ nadchnu se. Bára se směje.

Peču buchtu, v které jsou mimo jiné i borůvky a jiné lesní ovoce. Mám od toho úplně modrou ruku. Jdu za Zitou.
,,Podívej, ty sis mi v noci lehla na ruku a já mám teď úplně takový podlitiny,“ říkám a nasadím výraz, který považuju za lítostivý.
Jenom vyprskne smíchy.
Tyhle hloupý pranks jsem už skoro zapomněla…

(Teď jsem si vzpomněla, že té buchtě předcházela má konzultace se Zitou:
,,Peču buchtu.“
,,Mhhhm.“
,,Bublaninu.“
,,Super.“
,,Je v ní i kokos.“
Zita trochu překvapeně pozvedne oči.
,,A chocolate chips.“
,,Panebože.“
,,Tak tys říkala, ať to spotřebuju všechno.“) Hýkavý smích. Můj. Za který občas dostanu po držce, ale kdo bije, miluje, jak je pak citován často Filip.

Jednu neděli čekáme se Zitou na autobus a já si roztrhnu pytlíček se šumivým magnesiem. Zita se mi snaží vymluvit to, že si to prostě nasypu do pusy, že to patří do vody, ale já si dělám věci podle sebe. Půlka pytlíčku se mi vysype na zem a smutně na to koukám.

Druhý den si beru další pytlíček a Zita mi řekne prostě:
,,No tak ale jdi s tím do koupelny.“
A já fakt smutně jdu a sním si to tam. K všeobecnému veselí. Přijdu si jak doma s mojí MÁMOU, přísahám bohu.

Když ráno snídáme v naší čtveřici kolem stolu, tak si říkám, že by se Tranzita dala natočit z každýho momentu, kdy se doma sejdem všichni.
,,Já Báře nikdy nenadávám.“
,,Filipe, děláš si ***, už jenom dneska jsi mi řekl dvakrát, že jsem pi*a..“
,,To je z lásky.“

Ti dva jsou nejlepší a nejtvrdší pár na světě.

Chceme hrát dračák. Já a Bára a Filja jsme nadšenci. A Zita chce udělat velký dračák, až budem všichni v Neumětelích v létě.
,,No ale ty budeš troll white mage.“
Záchvaty smíchu.
,,Ne, já budu orc ninja.“
,,Nebo třeba machine druid.“
,,Nebo třeba necromancy palladin.“

,,Můžem si udělat takovej dračák, kde budeš kentaur a někdo na tobě pojede.“
,,Všichni, a já pak nebudu mít žádný staty, jak budu vyčerpaná.“
,,Můžem si udělat i scifi dračák.“
,,I vtipnej dračák.“
,,Nebo dračák, kde hned na začátku umřeš.“

No a taky jsem se rozhodla seznámit lidi kolem sebe s Vítkem. Taky krok, žejo. Každopádně že až tak velkej, že ho lidi pak budou zvát, aby s nima hrál v kapele, jak je super, to jsem nečekala.
Vítek je můj novej kamarád, který studuje sociální práci a pracuje v nízkoprahu a dostal se dál v Superstar než NĚKDO.
Ale nejraději na něm mám, že jeho babička chodí do konzumu. Od Nadi.

(Vítek je moc dobrej, to jsem poznala tak, že když jsme se poznali, smál se tomu, že aby se Ivana mohla zabít, tak k tomu potřebuje moji asistenci, a to je vlastně trestný čin. A taky protože když jsme si spolu byli poprvé sednout, vzal mě do gaybaru, i když není gay, a smál se, když mě napadlo přelézat z pánských záchodů na dámské, protože tam nebyl strop. Ale to už bylo před nějakou dobou.) Prostě, jak to kulantně říct, mé nekonvenční myšlení jej nijak neobtěžuje, naopak:D