Představte si klasický mladý pár v Praze. Který spořádaně jí v restauraci, pak se sebere a odejde na procházku. V černých kabátech, zimních botách s podpatkem, s kabelkou, s učesanými vlasy. Na první moment jsme naprosto neodlišitelní od zbytku lidí. Možná moje dlouhé, oranžové vlasy by … Pokračování textu Co si lidi pomyslí
Želvárium. Líbí se vám to slovo? Já jsem jím teď posedlá, stejně jako slovem želva. Dneska jsem psala Týně: „Želvárium.“ Týna mi odepsala „ŽELVÁRIUM“. Já jsem jí řekla:“ale chápeš, že želva, jak je plaz a ještě je studenokrevná, tak je … Pokračování textu Želvárium
Mám za to, že rigidní plánování a šílená strukturace se u autistů vyskytuje jenom v případech, že jejich svět není v něčem v pořádku. Že je třeba doma tlačí do drobností, které se jim nelíbí, a oni jsou z toho nervozní, tak si potřebují … Pokračování textu Plánování a mind games
Moje speciální zájmy jsou strašně moc vázané na mé smysly. Mění se mi názory. A to je v pořádku. Ale ten základ, základ mojí povahy, ten je pořád stejný. Pořád cítím to samé, co jsem cítila jako dítě u babičky, když … Pokračování textu Kočičí vrnění
Dneska bych chtěla napsat úplně jiný článek než obvykle. Rozhodla jsem se nechat všemu naprosto volný průběh, sednout si před klávesnici, pustit si hudbu a jednoduše zaznamenávat své myšlenky tak, jak jsou, bez příkras, bez vysvětlování, bez narativu. Možná to … Pokračování textu Volný tok
Někdy si říkám, že přece nejsem jediná na světě, kdo je trochu jiný. Někdy se mi hranice neurotypik x autista hrozně stírá, protože i u těch nejnormálnějších nejseriózněji vypadajících lidí si všimnu detailů. Mačkají něco v kapse. Skřípají zubama, když … Pokračování textu Když odlišnost přestane být odlišností
Sedím v gauči ve svém nádherném pokoji na Smíchově, sluníčko mi svítí do oranžových rozcuchaných vlasů, mám výjimečně dvě stejné ponožky a v lednici na mě čeká oběd, ale až budu mít hlad, ne ted hned. Můžu si psát sem, … Pokračování textu Dopis neurotypikům
V poslední době jsem hrozně, hrozně, hrozně šťastná. Dělám všechno, co jsem vždycky chtěla. Chodím za Týnou do Manufaktury a děláme si tam diskotéku. Zpíváme Only d horsiiiiis. S Bárou si dáváme večeře a dlouhé povídání. Škola je zábavná. Nahráváme … Pokračování textu Autistická radost
Vlastně jsem došla takového menšího prozření. I když to nedokážu nijak pevně formulovat, až do morku kostí jsem procítila rozdíl láskyplného škádlení a chladného, manipulativního hraní. Paradoxní je, že oba řekli tu jednu větu.. Už odmalička mi přišlo, že mi … Pokračování textu Proč…
It’s just a cigarette and it cannot be that bad Honey don’t you love me and you know it makes me sad Zita má depku. Péťa má narozeniny. A já mám nachlazení. Ráno odcházím z domu, když je ještě tma. … Pokračování textu It’s just a cigarette…