Protože mi přijde, že konkrétních rad, co dělat, když je kolem vás někdo zdrcanej, není nikdy dost, tak pro ty, koho to zajímá – našla jsem na internetu super článek, ve kterých je napsaných 49 frází, jak pomoci úzkostnému dítěti. A co dítěti, já myslím, že to funguje úplně bezva i na dospělé, a i na dospělé s autismem, protože meltdown se vyznačuje naprostou ztrátou kontroly nad svým chováním – která se dá usměrnit.
A od toho tady přece jsou lidé, kteří vás mají opravdu rádi.
stránka
Stává se to občas každému dítěti, ať už v takové či jiné podobě – úzkost. Jako rodiče bychom rádi rovnou naše děti před úzkostí ubránili, ale práce s ní je esenciální dovednost do života, která jim přijde vhod i mnoho let poté. Zkuste v úzkostných chvilkách použít tyto fráze, abyste pomohli vašemu dítěti identifikovat, přijmout a zpracovat úzkostné stavy.
1. “Můžeš ji namalovat?”
Malování, kreslení, čmárání úzkosti dá dětem prostor vyjádřit své pocity, když nemůžou používat slova.
2. “Miluju tě. Jsi v bezpečí.”
Když vám řekne někdo, koho milujete, že jste v bezpečí, je to to nejsilnější ujištění. Nezapomeňte, že úzkost nutí člověka, aby se cítil jako kdyby jeho mysl i tělo čelily velkému nebezpečí. Opakování, že je vše v pohodě, může uklidnit nervový systém.
3. “Budem dělat, jakože nafukujem velký balon. Zhluboka se nadechnem a budem vydechovat, dokud nenapočítáme do 5.“
Pokud uprostřed panického záchvatu řeknete dítěti, aby se zhluboka nadechlo, tak nejspíš uslyšíte ,,TO NEJDE!“. Udělejte z toho raději hru. Hrejte si na to, že nafukujete balon, dělejte vtipné zvuky. Když se třikrát nadechnete zhluboka a postupně vydechnete, stres ve vašem těle se obrátí a možná se párkrát i zasmějete.
4. “Něco řeknu a chci, abys to zopakoval úplně přesně po mně:,,Dokážu to.“ Udělejte to 10krát a pokaždé jinak hlasitě.
Tenhle trik neustále používají maratonoví běžci, aby se dostali za svůj limit.
5. “Proč si myslíš, že se to děje?”
Tohle pomáhá hlavně starším dětem, které dokáží lépe vysvětlit ,,proč“.
6. “Co bude dál?”
Pokud jsou vaše děti z něčeho ustrašené, pomožte jim, projděte si společně danou událost a řekněte, co přijde potom. Úzkost způsobuje krátkozraký náhled na svět, člověku se zdá, že život po stresové události ani neexistuje.
7. “Jsme nezastavitelný tým.”
Oddělení způsobuje u malých dětí hodně úzkosti. Ujistěte je, že budete spoulpracovat, i když se navzájem nevidíte.
8. Vytvořte si bojový pokřik. “Jsem bojovník!”; “Jsem nezastavitelný!”; nebo “Koukejte, tady jsem!”
Existuje důvod, proč lidé ve filmech křičí, než jdou do bitvy. Fyzický akt křičení promění strach v endorfiny. Může to být navíc i sranda..
9. “Kdyby to, jak se cítíš, bylo nějaká příšera, jak by vypadala?”
Ztělesnit úzkost znamená, že seberete matoucí pocit a uděláte jej konkrétní a hmatatelný. Jakmile budou mít děti postavu vymyšlenou, můžou s ní mluvit.
10. “Nemůžu se dočkat, až _____.”
Těšení se na něco je nakažlivé.
11. “Dejme tvoje strachy stranou, zatímco _____ (si pustíme tvoji oblíbenou písničku, zaběháme si, dočteme tuhle pohádku). Pak se tím můžeme zase zabývat.”
Ti, kteří mají sklony k úzkosti, často cítí, že musí úzkost pociťovat po celou dobu věci, dokud to, proč jsou úzkostní, neskončí. TO je složité hlavně když se děti děsí něčeho, co v budoucnosti nejde změnit. Dát to bokem a dělat něco zábavného jim může pomoci dát jejich strachy do perspektivy.
12. “Ten pocit odezní. Uvolníme se, dokud to neodejde.”
Relaxace a uvolnění uklidňuje mysl i tělo. Těžší peřiny zvyšují jemně fyzickou stimulaci těla a snižují úzkost.
13. “Zjistíme o tom víc.”
Nechte své děti prozkoumat svůj strach, aby se mohly zeptat, na co všechno potřebují. Navíc, ve vědění je síla.
14. “Budeme počítat _____.”
K tomu nepotřebujete nic připravit dopředu. Počítat, kolik lidí má boty, kolik je tady hodinek, kolik čeppic a klobouků je v místnosti – musíte na věci koukat a myslet, což vás odvádí od úzkosti.
15. “Potřebuju, abys mi řekl, až uplynou dvě minuty.”
Čas je mocný nástroj, když jsou děti úzkostné. Sledováním hodinek dítě získá bod, na který se může zaměřit spíš než na to, co se děje.
16. “Zavři oči. Představ si,…”
Vizualizace je silnou technikou, která pomáhá s bolestí a úzkostí. Představujte si, že je dítě v teplém, bezpečném, spokojeném prostředí, kde se cítí dobře. Pokud poslouchají, fyzické symptomy úzkosti ustoupí.
17. “Taky jsem občas úzkostný. Není to sranda.”
Empatie vyhrává v mnoha situacích. Může vás taky se starším dítětem dovést ke konverzaci, jak jste úzkost překonali.
18. “Vytáhněme náš uklidnovací seznam.”
úzkost může naprosto rozhodit logický mozek; noste s sebou checklist uklidnovacích praktik, které vaše dítě dělá. Když je to potřeba, použijte jej.
19. “Nejsi sám v tom, jak se cítíš.”
Poukázání na všechny lidi, kteří sdílí jejich strachy a úzkosti pomáhá vašemu dítěti pochopit, že překonávání úzkosti je univerzální záležitost.
20. “Řekni mi, co nejhoršího by se mohlo stát.”
Jakmile jste si řekli, co je nejhorší možnost, promluvte si, jaká je pravděpodobnost, že se to stane. Potom se zeptejte dítěti, jaká je nejlepší možná varianta. Potom se zeptejte, jaká je nejpravděpodobnější varianta. Cílem tohoto cvičení je naučit dítě myslet přesněji, když jsou úzkostní.
21. “Občas i pomáhá strachovat se.”
Zdá se to být zbytečné, ale ukázat, proč je úzkost i dobrá, uklidní vaše dítě a ukáže mu , že s ním není nic špatně.
22. “Co máš v myšlenkové bublině?”
Pokud vaše děti čtou komiksy a znají koncept myšlenkových bublin, pomůže jim mluvit o svých myšlenkách jako třetí strana – mohou získat perspektivu.
23. “Najdem nějaký důkaz.”
Nalézání důkazů, abyste podpořili nebo nepodpořili důvody vašeho dítěte se strachovat, pomáhá vašim dětem vidět, jestli se jejich strachy zakládají na pravdě.
24. „Promluvíme si o tom.”
To mají raději hlavně starší děti, protože mají povoleno se svým rodičem debatovat. Debatujte o důvodech, proč má dítě strach. Můžete se během toho hodně naučit o jejich způsobu myšlení.
25. “Co je první věc, o kterou se máme strachovat?”
Úzkost často dělá z komára velblouda. Jedna z nejdůležitějších strategií, jak se poprat s úzkostí, je rozbít velblouda a udělat z něj zase komáry. Když to uděláme, zjistíme, že nejde o celou událost, která by byla stresová – jen některé její části..
26. “Uděláme si seznam všech lidí, co máš rád.”
Existuje citát od Anais Nin , “úzkost je největší zabiják lásky.” Jestli je to pravda, pak i láska je nejlepší zabiják úzkosti. Když si vzpomenete na všechny lidi, které vaše dítě miluje a proč, láska sebere místo úzkosti.
27. “Pamatuješ, jak…”
Kompetence přináší sebevědomí. Sebevědomí sráží úzkost. Pomáhat dítěti vzpomenout si, jak překonalo úzkost, jim dá pocit kompetence a tedy i sebevědomí, co se týče jejich schopností.
28. “Už ted jsem na tebe pyšná.”
Když ví, že oceňujete snahu, ať už je výsledek jakýkoliv, mizí potřeba dělat něco perfektně – což je zdrojem stresu pro mnoho dětí.
29. “Jdeme se jenom projít.”
Cvičení pomáhá před úzkostí i několik hodin, protože pálí přebytečnou energii, uvolňuje ztuhlé svaly a zvyšuje náladu. Pokud dítě nemůže jít zrovna na procházku, nechte jej běhat na míste, skákat na míči, skákat přes švihadlo, protahovat se…
30. “Pojďme pozorovat, co se ti honí hlavou.”
Požádejte děti, aby předstíraly, že úzkostná myšlenka je vlak, který zastavil ve stanici nad jejich hlavou. Za pár minut, jako všechny vlaky, pojede myšlenka do další destinace.
31. “Zhluboka dýchám.”
Modelujte uklidňující strategii a požádejte dítě, aby vás napodobovalo. Pokud vám to dítě dovolí, přitiskněte jej k sobě, aby cítilo vaše rytmické dýchání a regulovalo své.
32. “Jak ti můžu pomoct?”
Nechte dítě řídit situaci a říct vám, co v dané chvíli preferuje.
33. “To přejde.”
Často dětem připadá, že jejich úzkost nikdy neskončí. Místo toho, abyste se tomu vyhýbali nebo starost snižovali, připomeňte jim, že přijde klid.
34. “Budem spolu mačkat tenhle balonek.”
Když vaše děti přenesou úzkost na stresový balonek, cítí emoční klid. Kupte balonek, mějte blízko dost plastelíny, nebo si vytvořte váš vlastní balonek tím, že naplníte balon moukou nebo rýží.
35. “Vidím, že Widdle se zase bojí. Pojďme naučit Widdla se nebát.”
Vytvořte si postavičku, která reprezentuje strachování se o něco. Říkejte dítěti, že jej naučíte, jak se s tím poprat.
36. “Vím, že je to těžké.”
Uvědomte si, že situace je složitá. Vaše validace ukáže vašim dětem, že je respektujete.
37. “Mám tady tvou oblíbenou vůni.”
Voňavý panáček nebo náramek může pomoci uklidnit dítě, zvláště, když voní po heřmánku, jasmínu a podobných dalších uklidnujícíh bylinkách.
38. “Řekni mi o tom.”
Zeptejte se dětí, co je trápí, a nepřerušujte je. Když dítě mluví, může během toho dojít do fáze, kdy zpracuje myšlenky a přijde samo s řešením.
39. “Jsi tak odvážný!”
Potvrďte dítěti jeho schopnost situaci zvládnout, tím jim pomůžete k úspěchu.
40. “Kterou strategii chceš teď použít?”
Protože každá úzkostná situace je jiná, nechte dítě si vybrat.
41. “Dostanem se z toho spolu.”
Podpora vašeho dítěte tím, že s ním jste nebo jste mu oddaní, mu pomůže situaci překonat.
42. “A co ještě víš o (děsivé záležitosti)?”
Když vaše dítě čelí konzistentní úzkosti, přemýšlejte o ní, když je v klidu. Čtěte knížky o daném problému a učte se o tom vše, co je dostupné. KDyž bude úzkost zase přítomná, zeptejte se dítěte, co se naučilo. To odebere sílu děsivé věci a přidá sílu vašemu dítěti.
43. “Pojďme tam, kde jsi šťastný.”
Vizualizace je efektivním nástrojem. Když jsou vaše děti v pohodě, cvičte tuhle uklidnovací strategii, dokud ji nejsou schopny používat úspěšně během úzkosti.
44. “Co ode mě potřebuješ?”
Zeptejte se dětí, co potřebují. Může to být objetí, prostor nebo řešení.
45. “Kdybys měl dát svému pocitu barvu, jaká by to byla?”
Když řeknete dalšímu člověku, aby identifikoval, co cítí uprostřed záchvatu, je to téměř nemožné. Ale aby dal člověk pocitu barvu…dá mu to šanci přemýšlet o tom, jaký je jejich vztah k něčemu tak banálnímu jako je barva. Potom se jich ptejte, proč to má takovou barvu.
46. “Dovol mi tě chytit.”
Obejměte vaše děti nebo je nechte vám sedět na klíně. Fyzický kontakt dává dětem šanci odpočívat a cítit se bezpečně.
47. “Pamatuješ, jak ses dostal z XYZ?”
Opět – připomenutí dávného úspěchu.
48. “Pomoz mi posunout tuhle stěnu.”
Těžká práce, jako tlačení do stěny, uvolnuje tlak a emoce.
49. “Napíšeme novou povídku.”
Vaše děti si napsaly v hlavě povídku o tom, jaká bude budoucnost. Takže se cítí úzkostně. Přijměte jejich verzi a nechte je napsat další možné verze povídky, kde je jiný konec.