Nedávno se mě jedna žena jménem Violet Fenn zeptala, jestli bych jí mohla zodpovědět pár otázek na téma sex a sexualita – psala na toto téma článek a zajímalo ji, jak se k sexu a sexualitě vztahují autisté. Připadá mi to super, článek si můžete přečíst tady:

No, autistic people are not sexless – our sex lives are as varied as anyone’s (Ne, autisté nejsou bezpohlavní – naše intimní životy jsou stejně barvité a odlišné, jako kohokoliv jiného)

Super mi to připadá proto, že hrozně moc lidí předpokládá, že když má člověk nějaké postižení, je automaticky asexuální. Asexuálové rozhodně existují, je však nesmysl si myslet, že jsme asexuální všichni. Jenom proto, že mám problémy v sociální oblasti, neznamená, že nemám biologické pudy, které mají i neurotypici. A protože jsem člověk poměrně otevřený, co se týče sexu,  napadlo mě, že bych s vámi mohla sdílet celý článek, který jsem na toto téma napsala – v úžasném článku Violet Fenn bylo místo jen na pár odstavců. Mámo, táto, tady možná přestaňte číst? Varování – nebudu nějak explicitní, ale jsem velmi přímá a otevřená, a jde o sex. Čtěte jen, pokud se na to cítíte.

Takže tady nabízím diskuzi o sexu a sexualitě z perspektivy autistky.

Zezačátku jsem byla velmi stydlivá a bylo mi kolem lidí divně, a ještě divnější pocity ve mě vyvolávaly doteky. Když se mě dotkne někdo cizí, pořád mi tak trochu zatrne. Ale sex pro mě nikdy nebyl ničím složitým. Spíš je pro mě složité se k tomu momentu, kdy máte sex, vůbec propracovat. Od přírody mám sex celkem ráda, mám ráda tuhle svou stránku, ale nevím, jak flirtovat s někým novým, koho jsem právě poznala. Třeba jednou jsem někomu poslala vyloženě takovou zprávu:“Nevěděla jsem, že jsi bi…já jsem taky bi a myslím si, že jsi moc krásná. Nechceš něco podniknout?“ Očividně ji to velmi překvapilo a lidé to neberou jako opravdický flirt, i když mně to tak připadalo. Ať je to sebevtipnější, vyšlo to a chvilku jsme spolu chodily.  To byl jediný vztah, který jsem měla s někým, s kým jsem se nepoznala online, ale osobně. Mé další vztahy jsem už potkala online, je to pro mě mnohem jednodušší. Spojila nás naše vášeň pro knihy, šli jsme párkrát na rande a teď se 13. ledna 2018 budeme brát, což je fantastické a asi bych nemohla být šťastnější – i přes ten svatební shon a líbánky možná i v zahraničí!

Samotný sex jako by patřil do své vlastní kategorie či krabičky. Běžně objetí od většiny lidí nesnáším, s výjimkou většiny rodiny, některých přátel, dětí a mých poloviček. Ale jakmile jsem v pohodě s tím, že mě někdo obejme, políbí a bude mi blízko, a rozhodli jsme se „tak jo, budeme mít sex“, spadá to do kategorie „je v pohodě být teď někomu blízko, a tohle je člověk, kterému budu blízko“, je tam určité uklidnění v tom, že se takto rozhodnu a pak se tak chovám. Nikdy jsem s nikým novým nebyla spontánně, pokaždé jsme to řešili dopředu skrz smsky nebo na messengeru, než se něco stalo, takže to bylo naplánované a já věděla, že se to stane. Otevřená komunikace hrozně pomáhá. Jakmile jsem se dostala za ono „ty přece nemáš mít ráda sex, jsi holka!“,a naučila se onen speciální žargon, šlo to snadno. Vím, jak pojmenovat, co se mi líbí, co se mi nelíbí, co chci dělat, co nechci dělat. A taková vyjasnění velmi pomáhají. S většinou mých partnerů – aspon těch dobrých – jsme si o sexu potom povídali. Takže jsme se navzájem ptali „Co se ti nejvíc líbilo?“ „Něco, co se ti nelíbilo?“ „Co bys chtěl/a ještě a víc?“ A tak. Je celkem vzrušující si takto povídat, nepřipadá vám to jako žádný výslech, spíš si to připomínáte a už se těšíte na příště. Většinou si takto píšeme třeba i na messengeru nebo smsky, což je pro mě mnohem jednodušší. Zkrátka si můžu celkem promyslet slova.

Protože mám citlivé smysly, tak někdy snadno ztratím pozornost. Třeba máme kovový rám postele a když začne vrzat, může mi to zkazit celý zážitek. Někdy se mi trochu zatoulají myšlenky, i když to svému snoubenci neříkám, protože nechci, aby věděl, že myslím na šití, když máme sex. Někdy se až příliš zafixuju na sex samotný a jsem celá napjatá, potom nedokážu dojít k orgasmu, protože jsem moc unavená a už nemám energii na to, abych to zkoušela dále. To mě dost frustruje, někdy pak i brečím a omlouvám se, že mám nefunkční tělo, protože se bojím, že ho v posteli zklamu. Můj snoubenec mě však velmi podporuje. Kdykoliv mě to rozruší, řekne mi, že je to v pohodě, trochu se pomazlíme a pak mi nabídne, že se můžeme koukat na Netflix nebo prostě relaxovat, což mi pomáhá.

Rozhodně jsem hodně přecitlivělá na klimatizaci, když jsme nazí. Nemám ráda studený vzduch, který na mě fouká, a že na ta nejnepříjemnější místa fouká snad nejčastěji. Takže většinou se nejprve ujistím, že můj partner leží mezi mnou a ventilátorem, nebo na sobě máme přikrývku. Já mám těžkou peřinu, a když ji mám přes sebe, je to hrozně pohodlné a můžu se soustředit na to, co děláme.

Během sexu mám ráda i oční kontakt, protože je to velmi intimní. Ale existují různé pozice, takže když se na oční kontakt necítím, nabízí se mnoho dalších alternativ. I když je to misionář, tak stačí jen zavřít oči, což mi pomáhá se soustředit na to, co cítím, spíše než na to, co se děje v místnosti kolem mě. Můj snoubenec si myslí, že je to sexy, takže –win-win.

Co si myslím, že mi pomohlo se uvolnit, co se týče konceptu sexu, bylo to, že jsem o něm hodně psala, než jsem měla reálného přítele. Asi by se to dalo nazvat erotikou. Psala jsem o tom, jak si to představuju, že by se mi to mohlo líbit, sepisovala jsem si věci, které jsem chtěla jednoho dne zkusit. Takže jsem to měla v mozku celkem zmapované, nebylo to pro mě tolik cizí.

Kdysi jsem byla velmi stydlivá a vše, co se týkalo sexu, bylo pro mě divné (na škole mi říkali uši panny, protože jsem zčervenala a položila si ruce na uši, kdykoliv se lidi začali bavit o něčem, co pro mě bylo příliš intenzivní) a nedokázala jsem nahlas říkat slova, která se vztahovala k sexu, jako kdybych měla v hlavě nějaký blok. Jakmile jsem s tím byla seznámenější, myslím, že se můj vztah k sexu stal mnohem pozitivnějším a začala jsem být více v pohodě, co se týče diskuze o sexu, snad i více, než většina ostatních lidí – někdy si to musím připomínat, abych druhým nezpůsobovala nepříjemné stavy tím, jak mluvím. Myslím, že to, že jsem autistka, znamená, že nevidím striktní hranice, které tam má většina společnosti. Nechci být otevřená úplně o všem, protože je to soukromá záležitost mezi mým partnerem a mnou, a nechci o tom mluvit bez svolení, ale viděla jsem hodněkrát „společnost říká, že takhle máš mít sex a vztahy, když jsi holka“, a to já prostě házím z okna a dělám to, co je mi příjemné.

Například bylo divné, když jsem si uvědomila, že jsem bisexuální. Vždycky se mi líbili kluci a byla jsem do nich zamilovaná, jako se to ve společnosti říká, že by holka měla, ale jen jednou jsem se opravdu zamilovala do holky, než mi to celé došlo, a nebyla jsem si úplně jistá tím, co to je, co cítím. Prostě jsem to smetla ze stolu a roky si na to ani nevzpomněla, rozhodla jsem se prostě soustředit na muže, protože to bylo mnohem snazší.  Pak mi někdo řekl, že viděl, jak se dívám na holky, a mně došlo, že ten člověk má pravdu. Nemusela jsem mít ráda buď jenom kluky nebo holky, jak to má společnost nejradši. Mohla jsem mít ráda kohokoliv, kdo se mi zdál atraktivní. Kluky, holky, transsexuály, nevyhraněné, kohokoliv, kdo mě zrovna zaujal.

Stejné to bylo i se sexem – když mě něco bavilo, nemělo smysl z toho dělat tabu, jakmile jsem si na to zvykla (ale to jsou tak všechny detaily, které vám dám!). Prostě asi nechápu dost dobře společnost, což mi dává určitou svobodu. Zatímco autismus mi trochu ztěžuje dostat se do bodu, kdy s někým mám sex, myslím si, že mi ultimátně poskytuje i mnohem více volnosti a radosti ze sexu, který nakonec mám.

 

Z anglického originálu Sex and Sexuality While Being Autistic

Sex, Sexuality, and Being Autistic

Přeložila Zrzavá holka

Článek vznikl díky podpoře Jana Barty