Ve školní knihovně máme online skvělou knížku, která se jmenuje Something Different About Dad(asi bych to volně přeložila jako Můj taťka je trošku jiný). Není přeložená do češtiny, je namalovaná pro děti a ilustrovaná formou komiksu. Je pro děti, jejichž rodič má Aspergerův syndrom a chová se trošku jinak než ostatní rodiče. Znám to z vlastního života, takže se mi knížka moc líbí. Líbí se mi, že v této knížce jsou i praktické rady. Chci Vám sem přeložit ukázku z této knížky, ale opravdu VELICE SILNĚ podotýkám, že kdybyste si třeba knížku chtěli koupit, uděláte super věc, protože bez těch malůvek a obrázků bude můj překlad velmi, velmi chabý. 🙂
Knihu najdete třeba na Amazonu.

,,Můj taťka chodí do práce vždycky včas. Nikdy si nevezme volno, dokud ho mamka nedonutí. Přemýšlí pořád jen o autobusech. Nejenom v práci, ale i doma. Taťka autobusy miluje. Doma má spoustu knížek o autobusech, i časopisů o autobusech, má i spoustu modelů autobusů. Mamka říká, že si s jeho modely nesmíme hrát. Taťka své modely udržuje dokonale čisté. A tím myslím fakt HODNĚ čisté.“

,,Spousta lidí má Aspergerův syndrom. Někteří to o sobě vědí a jiní zase ne. Někteří lidi zjistí, že ho mají, když jsou ještě malí, a někteří lidi, jako třeba táta Mark, to o sobě zjistí až v pokročilejším věku. Lidi s Aspergerovým syndromem nevypadají jinak než ,,normální“ lidi. Mají práce a rodiny stejně Mlko ostatní.“

,,Měli jsme ve škole třídní schůzky a byla to HRŮZA. Byl pátek a to taťka běžně zůstává v práci dýl. Tak si zamluvili setkání s učitelkou v 5:30 večer. Taťka přišel z práce rovnou do školy. Rodiče u nás si s učitelkou povídají deset minut; řekne jim, jak se dítěti daří ve škole a ukáže jeho obrázky. Chtěla jsem, aby taťka viděl mé obrázky hradů. No, ale to se nestalo. Můj taťka byl jiný, jako vždycky. 
,,Čekáme tady už od 5:22,“ říká naštvaně učitelce, ,,měli jsme domluvenou schůzku na 5:30 a už je skoro šest, k čemu si tady děláte teda rozvrhy, když se jimi neřídíte,“,,Moc se omlouvám,“ říká učitelka, ,,ty pozdější schůzky se trošku protáhnou, naberem zpoždění, je mi to líto, ale tak sám víte, že někdy se věci prostě zpozdí,“ říká. 
,,Posaďte se a podívejte se na Sofiiny práce,“ pobízí rodiče učitelka. ,,Tos dělala ty, Sofie? To je skvělé,“ říká máma. ,,Tahle židle mě dost tlačí, “ nadává táta. ,,Marku, nestarej se o židli a pojď se podívat, tady dělala Sofie tudorovský projekt,“ říká máma. Chtěla jsem, aby se táta podíval, ale on pořád jen chodil po místnosti a hledal pohodlnější židli. ,,To je tak hezké, Sofie, to mají být katapulty? Dobrý nápad. Marku?? Marku, vážně by ses měl podívat.“
,,Tady máš špatně napsáno ,,hrad“. Tady má být velké písmeno. Měla byste své žáky naučit psát lépe, paní učitelko,“ říká táta. Nakonec se ani neposadil, jen stál a říkal, co všechno mám špatně. A najednou je šest a táta velmi pevně trvá na tom, že už musíme jít. ,,Očividně jste si to moc nenaplánovala,“ říká táta. ,,Měla jste říct rovnou, že tu budete chtít mít každého rodiče dvacet minut. Doufám, že to přístě vezmete v potaz,“ loučí se táta. 
Bylo mi tak trapně. Chtěla jsem…ani nevím. Táta prošel chodbou a ani nepozdravil rodiče Emily.

(…)

,,Občas mají AS lidé potíže s časem. Hlavně, když se všechno řeší v poslední minutě, když se třeba změní rozvrh a čas nějaké schůzky. To proto, že potřebují vědět, jak a kdy se co bude odehrávat. Mark by si mohl, aby se takové situaci příště vyhnul, naplánovat volno v práci a snažit se si zarezervovat co nejdřívější termín konzultace s učitelkou, protože to pravděpodobně ještě nedojde k žádnému zpoždění. 
Také by bylo dobré učitelce napsat, že Mark se velmi rád drží přesného časového plánu, aby to vzala v potaz. Mohla by mu odepsat, že je možnost(která je naprosto v pořádku), že jejich schůzka bude trvat o něco déle než 10 minut.
Sofie a Markova manželka Vicky mu můžou narovinu říct, že je ztrapňuje a že jim vadí jeho chování, ale musí si rovněž uvědomit, že i on sám je spoustou změn zmatený a cítí se nejistě.
Může se snažit si naplánovat všechny možné varianty, tedy i plán B, pokud se něco v plánu A vymkne kontrole, aby měl větší pocit kontroly nad situací.
S takovým člověkem je také dobré mluvit časo o pocitech – co dělá lidi veselými, co je naopak donutí cítit se smutně a nešťastně.
U Marka nemuselo jít jen o změnu časového plánu. Šlo i o to, že šlo o změnu v jeho celkovém programu – v pátky chodí z práce rovnou domů a ne do školy. Navíc mohl mít Mark nepříjemné vzpomínky na školu z dob, kdy do ní sám chodil. Nebo školu moc dobře nezná a Sofiinu učitelku nikdy neviděl – i to může lidem s AS způsobit stres.