Ahoj,
tak jsem se rozhodla zase napsat nějaký článek sama. Tentokrát bude o tom, co nedokážu pochopit u NTček, co mě většinou ,,prozradí“, že jsem trošku jiná. Samozřejmě to berte tak, že NE VŠECHNA NTčka tyto věci dělají a NE VŠEM AS tyto věci vadí. Myslím si, že se může stát i invertovaná situace, že i AS dělá věci, které já nedokážu pochopit. :-))
1. Necitlivost při koukání na zprávy.
Nechápu, jak se můžete dívat na zprávy a nemrknout při tom okem. Nebo jo, řeknete si ,,to je hrozné“, ale druhý den, týden, měsíc už si to nepamatujete. Na mě to je moc. Přitom se říká, že autisti nemají emoce a teorii mysli. Pamatujete si ten případ v létě, kdy jeden Polák nechal svou holčičku v autě v těch největších vedrech několik hodin, a jak to skončilo? Možná si vzpomenete a zase si řeknete, jaká to je hrůza. Ale mě to budí ze spaní, mám z toho záchvaty úzkosti, jak to mohl udělat, vždyť to bylo v jeho moci, jak mohl zapomenout…kdykoliv si na to vzpomenu, mám zkažený celý den. A je to půl roku.
Některé zprávy jsou mi jedno, ale jakmile jde o děti, zvířata, cítím se hrozně. Proto ani nedokážu zvíře sníst. Automaticky živě vidím před očima, jak ta kráva nevěděla, že to byl její poslední den, jak si ten život moc neužila, protože byla chovaná někde ve tmě, jak ji museli omráčit, jak se k ní chovali jako k věci…ne. To prostě nepřipadá v úvahu.
2. Změny v rozvrhu.
Občas Kristián přijde s tím, že zítra pojede tam a tam a bude tam tak a tak dlouho. A to já úplně vyskočím. Jak to jako myslíš?! ,,Vždyť přece spolu nemáme nic naplánovaného.“ I zůstat v pátek spolu doma je plán. Nevadí mi, když je pryč dlouho, to vůbec ne, neomezuji jej a nechávám ho dělat prakticky vše, co se mu zachce. Jen to potřebuju vědět dýl dopředu, abych se s tím mohla srovnat a naplánovat si den trošku jinak. A většinou mu řeknu, ať třeba jde za kamarády i když mi to řekne pět minut předtím, ale polovinu volného času pak strávím plánováním toho, co teda budu teď dělat.
Absolutně nechápu, jak může někdo se jen tak rozhodnout, že půjde místo ze školy rovnou domů ještě za kamarádkou, že skočí ještě na nákup – to taky nemám ráda, když mi Kristián napíše do školy ,,skočíš ještě do obchodu pro to a to?“ …Mám s tímhle hrozný problém. Když není jiná možnost, tak samozřejmě do toho obchodu skočím, ale jsem radši, když se to dá domluvit i jinak.
3. Jíst horké a studené jídlo.
Absolutně nemyslitelná věc. Jako pardon, ale horké jídlo mi žere celou hlavu, pak škytám. Studené jídlo jako zmrzliny, třeba po teplém jídle, to je ještě horší. Dávám si je jen v létě mezi jídly. Proto nesnáším polívky, lidi si je navykli servírovat úplně vařící, což absolutně nechápu, horká tekutina, z toho se mi dělá špatně. Vždyť přece voda bývá studená, maximálně vlažná, v přírodě… Tak se projevují sensory issues. :-))
4. ,,Trošku se mi to i líbí…“
Na tohle jsem vymyslela s Kristiánem báječnou věc. Vůbec nevím, co myslí tím, když řekne, že se mu něco líbí trošku, že se mu to moc nelíbí… Mně se něco buď líbí, nelíbí, nebo je mi to jedno. A vymyslela jsem proto škálu od čísla -100 až po 100. -100 znamená, že se to člověku nelíbí vůbec, je to hnus, odporné. 100 naopak znamená, že se mi to strašně moc líbí a 0 je neutrál. ,,Kristiáne, a na kolik se ti tahle moje sukně teda líbí?“,,Asi tak na dvacet.“ ,,Aha, tak to není moc.“ A máme po problémech. Mám jasně vymezené hranice a to mi stačí ke štěstí.
5. Odhadování množství.
Když to tam nemám napsané, absolutně nevím. ,,No tak mi řekni, kolik si myslíš, že se vejde do této lahve?“,,Litr a půl?“ S tím mám potíže. Trošku mi pomohla práce v obchodu, kdy přicházím do styku s různým zbožím a vidím ty gramáže, ale taky tam dělám už tři roky a stejně moc neumím odhadnout láhev :-))
6. Úklid.
,,Utři nádobí a pak povytírej.“ No jo, ale tys mi neřekl, že mám to nádobí i uklidit. Tys mi neřekl, že před tím vytřením mám pozametat. ,,Ale to je přece jasné.“ Pro mě není. Opravdu, Kristián se mi směje, jak můžu být tak hloupá a zároveň tak chytrá. Vykládám mu o mimouměleckém oceňování přírody, ale neumím ani vynést koš, protože chytnu pytel tak, že se roztrhá. Jsem totiž i strašně nešikovná a tyto věci mi prostě nedochází. Tak se to snažíme řešit tak, že Kristián tu věc dělá a já ho při tom bedlivě pozoruju. Potřebuju jasně vymezit, co která činnost znamená, hodně mi to pomáhá. Takže dneska už vím, že vytřít znamená odstranit všechny věci, které jsou na zemi, pozametat, napustit si kýbl s vodou, horkou, a saponátem, k tomu vzít nějaký smeták s hadrou, vytírat tak, že postupuju od jednoho konce místnosti k druhému tak, abych nešlapala po tom, co jsem už vytřela. Opravdu mi to automaticky nedojde, opravdu to potřebuji takto. :-))
7. Některé povahy.
Znám jednu holku, která je hrozný snob. Nikdy jsem se s ničím takovým předtím nesetkala, a když jsem s ní poprvé mluvila, myslela jsem si, že si dělá srandu, a nahlas jsem se smála, když říkala, jak si nechává šít šaty ve Vídni, protože v Praze to nikdo pořádně neumí. Čímž jsem si akorát zadělala na to, že mě teď nemá ráda. Prostě mi přijde, že toto přece nemůže nikdo myslet vážně. Nechápu, že někteří lidi jsou tak moc jiní, tak moc odlišní od mé povahy. Nechápu, že některým lidem nepřijde vtipné to samé, co mně, protože si myslím, že mi přijdou vtipné hrozně dobré věci. Nebo nechápu, že třeba někdo se může odstěhovat a nevzít s sebou své zvíře a dát ho do útulku. Mně trvalo čtyři měsíce najít byt v Praze, kde mě vezmou i s kocourem. Jinak bych asi i přestala studovat:D
8. Že NTčka nepřemýšlí v obrazech.
To mi přijde hrozně šílené. Jako jak přemýšlíte? Ve slovech? Ale ty si přece musíte vybavit taky nějak, ne? Nemluvě o tom, že má synestezie ještě mé přemýšlení a asociace v obrazech silně umocňuje. Když jsem byla malá, myslela jsem si, že to tak mají všichni, protože třeba můj taťka to tak rozhodně má taky a s ním jsem si vždycky povídala o takových hlubších věcech. Ale ne. ,,Kristiáne, a co si jako představuješ, když posloucháš hudbu?“,,No ty nástroje, a jak to ti hudebníci hrajou, a jak to je pěkné a co je tam pokrokové..“ To ne. Já vidím barvy, tvary, šílenosti, cítím určitý vánek, chutě, vůně, situace…je to nepopsatelné, snažím se to aspoň trochu vyjádřit malováním, i když atmosféru z toho stejně neucítíte tak dokonale nikdy.
9. Párty.
Když přijdete na párty, ani ted nemluvím o tom, že je tam plno protivných zvuků a hlasů a věcí, ale jde o ty lidi. Když někam přijdu s Kristiánem a Kristián někam odejde a všude jsou hloučky lidí, kteří se spolu baví, netuším, absolutně netuším, nemám páru, co mám jako teď dělat. Nemůžu se přece jen tak k někomu přidat. Co bych jako řekla? Co mám říkat? Takže většinou někde sama sedím, ideálně, když je kolem zvíře, to jsme hned parťáci. Nebo mě něco hrozně zaujme a koukám na to moc dlouho, a všichni se pak diví, co jsem to zač, proč mě takové věci zajímají, vždyť to je přece normální, bublinky v lávové lampě:D A neodhadnu, kdy už můžu udělat vtip, nebo jestli se tato grupa lidí zrovna mému vtipu zasměje. Radši si dám víno a dobré jídlo.
10. NTčka se nikdy v řeči nepletou, skoro.
A za to já vás hrozně obdivuju. Když píšu, mluvím někde na veřejnosti, musím to všechno korigovat a hrozně mě to vyčerpává. Doma s Kristiánem mluvím tak, že se vždycky hrozně směje, jak míchám slova, rody, pády. A používám obraty z angličtiny, když si nevzpomenu na český ekvivalent. I než někam vejdu, musím si naplánovat, co zhruba přesně řeknu a jak se bude rozhovor odvíjet. A nedej bože, když je to jinak. 🙂