Ahoj,
zase vám dneska přeložím další článek ze stránky Musings of an Aspie. Tentokrát bude o tom, co vlastně znamená, když AS člověku něco opravdu zahltí smysly. Také pochopíte, proč je NTčkovská nelibost jen opravdu slaboulinkým odvarem té silné aspergerovské. Článek je pro vás, pokud znáte ty řeči typu ,,jak ti to může tak vadit, mně to taky vadí, ale dá se to zvládnout.“ Autorkou článku je dospělá žena – překládala jsem zde i její články o manželství.
Nemám ráda pistácie.
Mým smyslům příliš vadí, když se v tmavé místosti nachází silný zdroj světla.
Jaký je mezi tím rozdíl? Pistácie dokážu sníst, když musím. Neužiju si to, ale když mi někdo naservíruje něco, na čem jsou pistácie, tak to sním, aniž bych zažila nějakou negativní biologickou reakci.
Na druhou stranu se nedokážu koukat na televizi nebo počítačovou obrazovku v tmavé místnosti. Světlo z obrazovky mě až bolí, má instinktivní reakce je odhlédnout a zavřít oči. Když se s Vědcem koukám večer na televizi, potřebuju aspoň trošku lehkého světla, aby zmírnilo kontrast mezi televizní obrazovkou a potemnělou místností. Bez toho budu mžourat a za chvilku mě bude bolet hlava.
To vím, protože jsem už se na televizi ve tmě zkoušela koukat.
Jasně, chápu, proč si někdo, kdo mě nezná a neví, že mám citlivé smysly, může říct, že nemám ráda sledování televize potmě stejně tak jako nemám ráda pistácie. Když jste nikdy nezažili přecitlivělost smyslů, může být až nemožné pochopit, že je to reálný problém, a že mají i biologické opodstatnění. Ale má tělesná reakce na obě tyto věci se prostě různí.
Abyste to pochopili, zaměřte se na rozdíl mezi kuřecími nugetami a čerstvým, syrovým kuřecím prsem. Jedno z toho vám nemusí chutnat, to druhé si myslím, že by nikdo nedokázal sníst bez silné fyzické reakce na texturu, chuť a vůni syrového masa. Mít citlivé smysly je jako jíst to syrové kuře. Už nejde o preference. Vaše tělo reaguje na smyslový vjem tak, že už signalizuje nebezpečí.
Prosím, nesnažte se dokázat, že má analogie je špatná, tím, že budete jíst syrové kuře. To je hrozně nebezpečné a mohli byste onemocnět. A to mě dostává k dalšímu bodu…
Díky našim smyslům jsme v bezpečí
Většinou.
Tady nastupují smyslové přecitlivělosti. Někdy jsou to banality, jindy velké zdroje stresu.
Smyslová přecitlivělost znamená, že můžeme mít stejnou reakci na to, když jíme špagety nebo želé, jako kdybychom hypoteticky jedli syrové kuře. Už to není jen o pouhé nechuti, cítíme silnou nelibost, naše tělo fyzicky reaguje tak, jako by jídlo bylo nebezpečné. Je to přirozená smyslová reakce, ale na špatnou věc. A proto, když někomu říkáte, aby si ,,jenom kousl“, může vést i k zhroucení. I maličký kousíček syrového kuřete by byl nechutný. To platí prostě o všech přecitlivostech.
Ty nejsou jen o nechuti se změnit, ovládat, o paličatosti, neracionálním strachu, vyhýbání se…Jsou to opravdické a velmi nepříjemné fenomény, které vyvolává netypické smyslové zpracovávání.