Koupila jsem si kamna na tuhá paliva.

To by asi samo o sobě tak zvláštní nebylo. Jak víte, můj muž nám koupil super malou chatu v Německu, kam už se zase chystáme jezdit. A, pokud čtete tento blog pravidelně, tak jistě víte, že jednou z mých velkých vášní jsou staré domy a bytová kultura. Tedy ideálně zjištovat, kde byla kdysi jaká stěna a proč, jak si svůj životní prostor zvelebují národy na opačném konci planety, jestli starý byt měl nějaké dnes už pozapomenuté fígle…a tak. Někdy zapomenu jít spát, protože porovnávám webovky IKEA všude po světě. Taky možná víte, jak pracně z našeho rekonstruovaného bytu křešu zase sklep, kterým byl před sto lety, což většině lidí přijde naprosto šílené (“a na co chceš tak moc ty klenuté stropy, vždyť s tou cenou energií zaplatíš za zimu tak deset milionů!” nebo ”vždyť ty stěny jsou nerovné, co s tím budeš dělat?” To už se ani nepokouším vysvětlovat, že jde o finální výsledek..)

No, ale můj speciální zájem asi stojí nad jakýmkoliv raciem. A k tomu všemu mám Týnu. Která si koupila starý statek a dělá to samé, co já.

”Já potřebuju, aby se mnou někdo zajel autem na tu chatu a zbavil se všech těch krámů, co tam jsou,” stěžovala jsem si na párty u Barborky. ”Ať si to tam můžem udělat úplně marocké a pak tam mít párty.”

”Tak já pojedu,” řekla Týna zničehonic.

A od té doby s Týnou plánujem. Když jsme si prohlížely fotky, všimla si našeho komínu. ”A proč tam vlastně nejezdíš v zimě?” ptala se. ”Protože tam nemám kamna, jen přímotop.” říkám já. A asi víme, jak to je s přímotopy v chatách se starou elektrikou.

”Podívej se,” posílá mi hned fotky. ”Já jsem doma kamna instalovala sama.”

My dvě, totálně nepraktičtí blázni, okamžitě mapujeme starou chatu. Hledám na obrázcích, jaký přesně tam je vývod kouře, jak je zavřený. ”To se stavíme po cestě v Mountfieldu a koupíme úplně všechny délky trubic, něco tam pasovat musí,” říká mi Týna ve svém ADHD rauši a já brečím smíchy a podvoluji se jejímu stylu plánování.

”To máš ještě zavřené úplně krásně, to je vývod jak víno, my to museli dělat celé znova,” říká mi vážně.

Další dva týdny řeším samozřejmě, jaká kamna. Čtu všechny recenze na světě, porovnávám obchody v Heuréce. Nakonec, jako vždy, vítězí má znalost trhu a věčný kalkul – kamna se skvělými recenzemi se objeví o pár tisícovek levněji, nepoužitá, na Aukru.

Tak dražím jako blázen a Týna napjatě sleduje.

Když vyhraju, přichází další otázka. Co teď? Já bydlím v Praze, Týna ne. Než pojedeme na chatu, budu muset za Týnou přijet na venkov. Nejlepší by to bylo asi objednat na ten její statek. Jenže ona tam věčně během pracovního týdne není, jak pracuje v Praze. Hm, co teď?

”To objednej Šimonovi do práce,” napadá ji nakonec. Šimon je její manžel.

Už mi asi nepřijde divné naprosto nic. Někdy mám pocit, že se vesmír vyloženě dobře baví a že taky miluje absurdni stejně jako já. Objednávám kamna na tuhá paliva do O2 do Litoměřic.

“Můžeš mi jako vysvětlit,” směju se strašně moc, ”co si jako budou myslet ti lidi? Proč si to objednává nějaký zaměstnanec O2 na prodejnu?”

Když máma viděla na Facebooku, co jsme to zase udělaly, tak mi hned volala, aby mi vynadala.

Matt už jen prohlásil, ať si dělám, co chci, že on tu chatu ”jenom” koupil a teď je to na mně.

Někdy si říkám, když se mě nekdo ptá, jak je možné, že si dělám, co chci a žiju svůj život naprosto a jedině podle sebe a toho, co se mi líbí, i když jsem autista…

…říkám si, že asi by mě nejspíš musel někdo zabít, abych to měla jinak.

Navíc jsem si k sobě našla hromadu totálních hovad, co to maj stejně.

A pokud chcete pobavit na závěr, tak vlastně ani nevím, jak to dopadlo. Týně se totiž to auto pokazilo a muselo do servisu.

Tak je docela možné, že ta kamna v O2 v Litoměřicích ponižují jejího muže dodnes.