Článek ze stránky BBC.

Když lidé slyší ,,Aspergerův syndrom“, tak se jim často vybaví děti nebo Albert Einstein – i když ten nikdy formálně diagnostikován nebyl. Ale tady si můžete přečíst fakta o Aspergerově syndromu, která jsou méně známá.

Aspergerův syndrom, někdy se mu říká také porucha autistického spektra, je celoživotní porucha, která lidi postihuje mnoha způsoby.

Přestože AS je podobný autismu, lidé s Aspergerovým syndromem mají méně problémů s mluvením a většinou nemívají tak často poruchy učení.

Někdy si říkají aspíci. Protože jsou jejich mozky zapojené jinak, tak lidi s autismem a Aspergerovým syndromem říkají, že jsou neuro – diverzní(jiní, odlišní). Lidé, kteří žádnou formu autismu nemají, jsou v této hantýrce nazývání jako neuro-typici, neboli NTčka.

Tohle bylo jen tak na rozehřátí. Teď přijdou méně známá nebo nepochopená fakta o AS od těch, kteří ví.

Přestože si rakouský pediatr Hans Asperger myslel, že jde o pánskou záležitost, když syndrom v roce 1944 poprvé popisoval, výzkumy od té doby potvrdily, že na spektru je nejspíš stejně tolik žen jako mužů.

National Autistic Society(Národní autistická společnost) říká, že kvůli předsudkům o chování dívek a chlapců jsou holky méně identifikovány s poruchami autistického spektra, přestože mají stejně těžké symptomy. Spousta dívek nikdy nedostane doporučení na diagnózu a vůbec nejsou zahrnovány do statistik.

Aspergerův syndrom se totiž u dívek projevuje trochu jinak. Holky mají také speciální zájmy, ale namísto toho, aby měly obrovské znalosti o tématech jako třeba dinosauři nebo vlaky, je spíše zajímají stejné věci jako neurotypické dívky jejich věku – ale o danou věc se zajímají mnohem intenzivněji, mnohem víc do hloubky.

Třeba se může stát, že mladá holka s AS bude chtít posbírat úplně všechny oblečky, které kdy měla nosit Barbie.

Pro ženy a dívky je snažší zamaskovat jejich potíže a AS je u nich hůře rozeznatelné. Někdy se dá poznat až kolem jedenáctého roku života, kdy už je tlak okolí a přátel na ně příliš velký(ale samozřejmě ne vždy.)

Některé dívky s AS dokáží ve škole a na veřejnosti skrývat své potíže, ale doma se pak sesypou a vypustí všechny pocity, které v sobě celý den maskovaly.

Jako meltdown označujeme situaci, kdy osoba s AS nebo autismem dočasně ztrácí kontrolu nad situací kvůli emočním reakcím na prostředí. Většinou je nezpůsobí jedna jediná věc.

Spouštěče zhroucení se pořád kumulují, dokud není osoba příliš přehlcená na to, aby dokázala vstřebat jakoukoliv další informaci. Často je takové zhroucení popisováno jako kdybyste se cítili jako plechovka cocacoly, s kterou se hrozně moc třepalo, a pak ji někdo otevřel – všude lítají emoce.

Můžou vypadat jako obyčejný dětský záchvat vzteku nebo lítosti, akorát, že tady to nespravíte tím, že dovolíte dítěti udělat, co chce.

Záleží na důvodu, proč se záchvat objevil, nejlepší je možná osobu odvést ze situace, která způsobila tento šok. Každý je jiný, ale někteří lidé říkají, že jim pomůže, když je nechají být na místě, kde se cítí dobře, mohou poslouchat hudbu, koupat se nebo jít spát.

Po takovém záchvatu se člověk často stydí a je velmi unavený.

Existují lidé s AS, kteří mají vysoké IQ, i lidé s AS, kteří nemají vysoké IQ. Člověk na spektru může být třeba lepší v matice než někteří neurotypici, ale i AS může mít třeba dyskalkulii, potíže s čísly.

Úžasné schopnosti, které mají někteří lidé s autismem a které jsou podobné těm, které měl Rain Man(matematika, data) mají lidé kvůli savantskému syndromu – to je porucha oddělená od Aspergera. Někteří lidé na spektru ji mají, někteří ne.

Není vzácností, že lidé na spektru mají nějakou přidruženou poruchu. Tyto poruchy se mohou vztahovat od trávícího systému až k ADHD. Neví se, proč tomu tak přesně je.

Narozdíl od toho, co se běžně říká, lidé s Aspergerem mají empatii. Zajímá je to, jak se druzí cítí a co si myslí, ale mají občas problémy vidět situaci z pohledu druhého. To se však dá časem doučit.

To, že mají tito lidé problémy poznat, jak se druzí cítí nebo co si myslí, způsobuje, že se nám pak Aspergeři zdají méně empatičtí. I když se tak jevit nechtějí.

Neurotypici často vidí lidi s autismem jako méně empatické – neberou v potaz, jak lidi s autismem vidí svět. Ignorují často i fakt, že lidé s autismem berou svět doslovně, raději někomu řeknou, aby se posadil, než aby si sami sedli a tím to ukázali.

V březnu roku 2013 byl Aspergerův syndrom odebrán z DSM. Místo toho lidé, kteří splňují původní kritéria pro diagnozu AS, dostávají diagnozu poruchy autistického spektra. Ale lidé, kteří byli diagnostikováni před březnem 2013 si  ponechávají svou původní diagnozu AS. DSM je biblí pro doktory v USA, kdežto pro doktory v UK (a zbytku Evropy) platí jiná pravidla. Proto se v Evropě nadále dává diagnoza AS. Tento termín je často používán i mezi samotnými lidmi s poruchou autistického spektra a je i součástí jejich identity. Hodně lidí i v USA stále nadále říká, že má Aspergerův syndrom.