Poslouchám liquid dnb a sedím tady ve svém pokoji. Díky, Jirko! Fakt je to super. 

V poslední době se transformuju v něco, co ani nevím, co je. Jsem ještě člověk? Nebo jedu na sluneční energii? Které je tak milion? Mám v hlavě tolik myšlenek…
Odhodila jsem všechno staré. Nějak nespím, a když, velmi málo. Ale tentokrát to není il y a. Je hrozné vedro a já přežívám pomalu ze sluneční energie. Málo jím. Hodně piju, džusy, čistou vodu, pořád mám něco u sebe.
Včera jsme s Bárou koukaly na mé černé nohy. Jsem opálená jako asi nikdy v životě.

Bára moje milovaná. Díkybohu, že existuje. Díky ní teď mám pořád co dělat. Povídáme si do noci. Vymýšlíme věci. Podporujem se.
Je to dement. Je to dement, drž se a jdi dál,
říkáme si pořád. A demonstrujeme naši unikátnost. Jsme silné holky, co na tom, že dohromady nevážíme ani sto kilo a nemáme ani jedna víc než metr šedesát.

Mám ráda, jak se na věci díváme z různých úhlů pohledu. Jeden večer jsme spolu šly na Náplavku.
Spousta lidí. Vedro. Tančil se tam swing a my málem brečely z toho, jak to bylo hezké.
A když začal hrát náš milovaný DJ, tak jsme tam začaly tančit. Tančily jsme asi dvě hodiny v kuse. Lidi si o nás povídali. A rozhodně ne ve špatném slova smyslu. To je pro nás tak neuvěřitelný.

Dvě holky, co stráví střední někde v úkrytu a nemaj moc rády spolužáky a hrajou hry do noci, roztančí celou Náplavku. Jasně.

,,Koukej na to panoráma…“
,,To je fakt krásný,“ říkáme si uprostřed setu.

Máme spolu stejný náhled na svět, kterému rozumíme jen my.
,,Jako mohly bychom za tím DJem zajít, když už chodíme na všechny akce s ním, a pokecat, ale teda..já to ani nechci. Nechci přijít o iluze, co když je to doopravdy úplně dement?“
,,Přesně.“

,,Přesně“ je slovo, které jsem za poslední týden řekla asi nejčastěji.

Rána jsou teplá a horká, suchá a všude je žlutý srpnový prach. Už ani nevím, že existuje něco jako déšť. Pozdě vstanu a jedu do města. Toulám se po centru, dám si zmrzlinu, koukám na lidi a chodím po vietnamských tržnicích. Žiju pro daný moment. Užívám si ty paprsky, nechávám se propálit až do morku kostí. Chci si nechat vypálit všechno, co se stalo, začít znovu. Jenom jsem. Sedím, poslouchám ten liquid dnb a jsem.

,,Koukej,“ smějem se s Bárou pánovi, co na párty přijede s kámošem v dětském kočárku. Myslíme si, že je to vozíčkář, je mladý a hezký, tak se smějem jeho nadhledu. Jaké je naše překvapení, když z kočárku vstane a začne tam tančit?
Člověk nikdy neví.

Začala jsem dělat osobního asistenta. Je to moje nová práce. Skvělá práce. Jako pardon, ale nechávat si platit za to, že jste s někým kámoši, to je skvělý. Jenom se musím naučit líp ovládat vozík. Moje ,,klientka“ je totiž kvadruplegička. Mimochodem úžasná paní, která svému přítelovi domluvila výlet do kovbojského městečka k narozeninám a dozví se to až ve vlaku, a která mi řekla, že spolu příští týden musíme oslavit moje narozeniny. Really? Really?!

S Bárou jsme se dohodly, že budem chodit po pražských klubech a najdem si tam životního partnera. Tak, že se necháme pozývat na pití. A prostě, proč ne? Proč bych na to neměla mít? Proč bych nemohla chodit na párty?

Nosím teď tolik přívěšků, prstýnků, tretek, mám pořád nalakované nehty, neustálým pohybem jsem se ještě líp vytvarovala a chodím pořád jenom v krátkých sukních. Pořád jsem venku. Já. To je neuvěřitelné.
Včera jsme si s Bárou barvily hlavy na fialovo. Mně to teda nechytlo a nemám vůbec nic, ale Bára je krásná jako skřítek. A půjdem na Pride. A já budu dělat Živou knihu na Pridu.

Tak přijďte! <3