Co si lidi pomyslí
Představte si klasický mladý pár v Praze. Který spořádaně jí v restauraci, pak se sebere a odejde na procházku. V černých kabátech, zimních botách s podpatkem, s kabelkou, s učesanými vlasy. Na první moment jsme naprosto neodlišitelní od zbytku lidí. Možná moje dlouhé, oranžové vlasy by … Pokračování textu Co si lidi pomyslí
Želvárium
Želvárium. Líbí se vám to slovo? Já jsem jím teď posedlá, stejně jako slovem želva. Dneska jsem psala Týně: „Želvárium.“ Týna mi odepsala „ŽELVÁRIUM“. Já jsem jí řekla:“ale chápeš, že želva, jak je plaz a ještě je studenokrevná, tak je … Pokračování textu Želvárium
Noční děsy
„Já do tohohle muzea chodím každý den. Je tam socha mého strejdy. Každý den si tam s ním chodím povídat.“ Vysoká vážná žena s tlustými brýlemi, která vypadá vážně rozhořčeně. Trochu se s Mattem pošťuchujem, když tohle říká průvodci u vstupu jako důvod, … Pokračování textu Noční děsy
Zimní únava
Vrhli jsme se spolu do světa nekonečné bitevní vřavy. Jak symbolické. Připadá mi, že teď se musím prát jako lev, abych mohla ještě víc žít mimo normu a dokázat všem, že to jde. Nikdy to nebylo lehké. Trochu mě irituje, … Pokračování textu Zimní únava
Plánování a mind games
Mám za to, že rigidní plánování a šílená strukturace se u autistů vyskytuje jenom v případech, že jejich svět není v něčem v pořádku. Že je třeba doma tlačí do drobností, které se jim nelíbí, a oni jsou z toho nervozní, tak si potřebují … Pokračování textu Plánování a mind games
Kočičí vrnění
Moje speciální zájmy jsou strašně moc vázané na mé smysly. Mění se mi názory. A to je v pořádku. Ale ten základ, základ mojí povahy, ten je pořád stejný. Pořád cítím to samé, co jsem cítila jako dítě u babičky, když … Pokračování textu Kočičí vrnění
Milujte svoje autisty
Víte, co mi přijde úplně neskutečné? Pamatuju si, jak jsem vždycky všem svým kamarádkám říkala: “Jako, já vím, že ideální partner, jak si ho představuju, neexistuje, ale stačil by mi někdo, kdo by…“ Časem jsem si řekla, že než být … Pokračování textu Milujte svoje autisty
Volný tok
Dneska bych chtěla napsat úplně jiný článek než obvykle. Rozhodla jsem se nechat všemu naprosto volný průběh, sednout si před klávesnici, pustit si hudbu a jednoduše zaznamenávat své myšlenky tak, jak jsou, bez příkras, bez vysvětlování, bez narativu. Možná to … Pokračování textu Volný tok
Popírání mojí diagnózy
Když mi někdo řekne, že jsem „houby autista“ nebo že „to na mě není moc vidět“, beru to jako urážku. Párkrát se mi to stalo. Vlastně jenom proto, že mluvím, chodím do školy a dělám nějakou tu práci, mám kamarády … Pokračování textu Popírání mojí diagnózy
Když odlišnost přestane být odlišností
Někdy si říkám, že přece nejsem jediná na světě, kdo je trochu jiný. Někdy se mi hranice neurotypik x autista hrozně stírá, protože i u těch nejnormálnějších nejseriózněji vypadajících lidí si všimnu detailů. Mačkají něco v kapse. Skřípají zubama, když … Pokračování textu Když odlišnost přestane být odlišností