Kubistická koláž kytary na červeném pozadí z mačkaného papíru.

Středoškolské inferno

 „Tady můžu být opravdu tím, kým doopravdy jsem,“ rozesmála jsem se včera v práci. „Natálo, ty vole, to je největší klišé, jaké můžeš říct,“ odpověděla mi se smíchem má kolegyně Martina. Ne, ale fakt. Vždycky to tak nebylo.  Hlavně na střední … Pokračování textu Středoškolské inferno

Na obrázku vidíme malířský stojan u bílé stěny. Na stojanu je papír, na kterém je namalována pouštní scéna s koberečky, podivným karavanem, opuštěnou továrnou a Zrzavou holkou, která pozoruje žonglující ženu u cirkusového stanu.

Co cítíte, když jdete ven a svítí sluníčko? O synestezii.

Na nebi je jen pár mráčků, jemný vítr, je kolem dvaceti dvou stupňů – ani vedro, ani zima. Co cítíte jako NT? Přemýšlíte nad tím vůbec nějak? Nebo prostě mávnete rukou a řeknete si, že je dneska hezky a dál … Pokračování textu Co cítíte, když jdete ven a svítí sluníčko? O synestezii.

Na obrázku je malá holka na červené hoře. Za ní je obrovké velké bílé zvíře s barevnými pruhy a za ním velký zelený list.

Splnit všechny úkoly…

Jak to máte vy? Jak se cítíte, když vám dá šéf/partner/život seznam úkolů a vy víte, že je musíte všechny splnit? Dokážete si prostě povzdychnout a smutně to přijmout jako fakt a trochu unaveně se do nich pustit? Nebo možná … Pokračování textu Splnit všechny úkoly…

Na obrázku je velmi detailní noční krajina a hory. Na hoře sedí malá holka, na ni svítí velmi propracovaná lampa. V dálce je měsíc a mnoho svítivých bílých kuliček. Nalevo se vynořuje hlava želvy nebo dinosaura.

Jak jsme šly na koncert

Dneska jen tak pro odlehčení. Pro zasmání. A možná zase k tomu, abych zbořila pár nějakých zbytečných stereotypů, nebo je alespoň lehce nabourala. Naťukla. Barborka je člověk, který patří mezi mé nejbližší. I když jsme v některých věcích jiné – … Pokračování textu Jak jsme šly na koncert