Delší dobu jsem neuveřejnila žádný rozhovor, bylo toho na mě nějak moc, takže se omlouvám a ihned to napravujem! Dneska budem hovořit s jednou slečnou – Ms. Dalloway, 27 let.
1. V čem vidíš největší pozitiva AS u sebe samé?
Mám nadprůměrné analytické schopnosti, vzrušuje mě chladná logika a díky zaměření na detail se dokážu radovat z maličkostí. Ráda bych napsala, že tolik nepodléhám emocím, ale opak je bohužel pravdou, někdy mě emoce pěkně semelou. Další z kladů je podle mě určitá imunita vůči trendům a konvencím; myslím, že je potřeba rozbíjet stereotypy a tříštit tu pohodlnou šeď a konformitu.
2. Kdy jsi přišla na to, že máš AS? Změnilo to nějak tvůj život?
Asi před 6 lety, oficiální diagnózu mám 3 roky. Hodnotím to velmi kladně. Umožnilo mi to vyrovnat se sama se sebou, smířit s minulostí, přestala jsem řešit některé věci, které nemůžu změnit, což mi ubíralo dost energie a pak takový ten skoro nepopsatelný aha-moment úlevy. Že svět přeci jen může dávat trochu smysl a je nás tady víc, co čeká na mateřskou loď. Některé z nich jsem poznala osobně a jsem s nimi ráda v kontaktu, ať už na netu nebo na srazech a tak.
3. Hodně zajímavá je tvá práce. Řekni, co děláš, a řekni, jestli má AS na tvou práci nějaký vliv.
Dělám asistentku pedagoga na prvním stupni ZŠ ve třídě, kde jsou mimo jiné i děti s autismem. Někdy se to docela hodí, třeba když vyrábím pomůcky, přehledy, nebo strukturuju třídu, tak to jde skoro samo. Taky jak si pěstuju to vnitřní dítě, tak pak k těm malým mám docela blízko glasses emoticon. Obecně s dětma se mi komunikuje líp, než s dospělýma. Ale spíš bych řekla, že ta práce má velký vliv na můj AS. S oblibou říkám, že jsem se ve škole nakazila empatií smile emoticon. A postupem času zvládám věci, na které bych si nikdy dřív netroufla. I když mě každodenní socializace dost vyčerpává, mám ze sebe i díky té práci dobrý pocit, že dělám něco, co má smysl.
4. Jsi v rodině jediná s AS? Jaký je přístup tvé rodiny k AS? Změnila bys na něm něco? Jak se mají rodiče dětí s AS ke svým dětem chovat?
Řeknu to takhle: máme v rodině i pár neurotypiků… Svoji rodinu miluju, jsou super, tolerantní a podporujeme se navzájem, AS neAS. Jinak autistické rysy pozoruju trochu na dědovi a hlavně na neteři, která jako by z oka vypadla mému dětskému já. Její rodiče si to ale nechtějí vůbec připustit. Popravdě se jim nedivím, protože viděli vyrůstat mě a to jednomu na klidu nepřidá. Ale na druhou stranu její babička, která se ke mě chovala vždycky skvěle, tak má pro ni (poučena z krizového vývoje) ještě krapet víc pochopení, než měla pro mě a její přístup je docela ukázkový. Má určité hranice, které když malá překročí, tak ví, že je zle, ale vždycky jí vysvětlí proč a jak to může příště udělat jinak a naopak „nepodstatné“ věci (na kterých ale většina NT bazíruje, protože „se to tak dělá“), tak ty neřeší a tím to dítě zbytečně nestresuje. Velkou roli hraje podle mě schopnost poznat, kdy se dítě chová rozmazleně a kdy si nemůže pomoct a nedělá to „naschvál“, což ale může být dost těžké. Hlavní je určitě bezpodmínečná (ale ne opičí) láska k tomu dítěti, vytvořit mu bezpečné útočiště.
5. Co si myslíš, že je největší mýtus o AS? Které mýty sama vyvracíš?
Těch mýtů je… Že autisti nemají emoce, empatii, nedívají se do očí… Asi nejvíc vyvracím mýtus o „nefunkčním autistovi“. Projevuje se to tak, že když už se se svým AS někomu přiznám, tak mi vůbec nevěří. Asi protože pracuju s lidma a za ta léta už mám celý arzenál mimikrů, které jsem potřebovala, abych (ač mizerně :-D) obstála v NT societě. I mamka si myslí, že to na ni hraju, přitom se mnou skoro rok jezdila na diagnostiku, to nechápu unsure emoticon.
6. U žen se AS projevuje trochu méně výrazně navenek. Souhlasíš s tímto tvrzením? Jaké jsou rozdíly mezi ,,mužským“ a ,,ženským“ AS?
Souhlasím. Holky myslím nejsou tak agresivní a explozivní. A hlavně v dětství tak víc splynou. Jinak nevím, tohle je dost obsáhlé téma. Já třeba nesnáším genderové stereotypy, ale sama je na začátku odpovědi potvrzuju, že.
7. Ty a partnerství: máš zájem si najít partnera?
Zájem by byl, ale asi mám moc vysoké nároky. Spoustu lidí v mém okolí to irituje a radí mi, že mám slevit, ale proč? Já jsem smířená s tím, že můžu zůstat sama, ale až si s někým začnu, tak chci, abychom měli 4 ze 4 vláken (fyzické, emocionální, intelektuální a spirituální). heart emoticon
8. Co sbíráš, co tě baví, jaké máš koníčky?
Sbírám retro nábytek a domečky pro panenky a designuju z toho mini-interiéry. Baví mě literatura, hlavně fantasy, animované a obecně vizuálně laděné filmy (vztahovým a psychologickým moc nerozumím) a seriály, odchylky, úchylky, lingvistika, konspirační teorie, cestování, turistika, Japonsko, autoveteráni, psytrance, rock’n’roll, kočky, dada, psychedelika, zahrádka a pak všemožné infantilní úlety.
9. O AS se říká, že mají citlivé smysly. Platí to i u tebe?
Určitě… Nesnáším některé zvuky; abych si doma mohla v klidu číst, musím si často dát špunty do uší a traktoristická sluchátka. Taky mám posunutou hranici teploty, všechno je pro mě horké. Nebo některé materiály, hlavně u oblečení.
10. Kdybys mohla něco vzkázat ostatním AS v tvém věku, co by to bylo?
Myslete pozitivně. Dělejte co vás baví. Sportujte, i když vás to nebaví. Vylezte občas ze své ulity; můžete třeba přijít na Aspie sraz. Když se vám zdá, že jste na tom nejhůř na světě, pomáhejte lidem, zvířatům, matce přírodě kolem sebe.
Další rozhovory: