Digitální malba parku Sacre Coeur v Praze, kde vepředu na lavičce sedí postava se žlutou baskytarou.

I love she,

she loves me.

To je lyric z Apples and Oranges, jedné super písničky od Pink Floyd (někde jsem viděla obrázek Pink Freud a hodně mě pobavil.) Nikdy moc nevím, jak mám pojmenovat článek, tak tam střelím první verš, který mi nějakou dobu hraje v hlavě. Stejné to je i s mými obrázky, jestli si všímáte – jmenujou se výhradně podle písniček.

Týna odchází z našeho krásného bytu. Je to moc velká škoda, ale bude se mít líp, bude bydlet s Jéňou. Přistěhovává se k nám Bářin Filip. A já nechci spoilovat, ale nás to nejspíš  v (ne)dohledné době čeká taky. Nijak netlačíme na pilu, až to přijde, tak to přijde, ale nejspíš to přijde.

Chci sem vypsat asi nejvtipnější věci, které jsem zažila s Týnou v tomhle bytě.

  • Každé úterý jsme spolu jezdívaly do školy ve třetím ročníku. Týna tradičně stávala před zrcadlem a zpívala Když se díííívám na sebe, tak se musím pochválit...“ z Mrazíka. Pak jsme to dotáhly ještě dál a zpívaly jsme „před naší, za naší, ***** nám dnes přednáší,“ za hvězdičky si dosaďte jméno našeho váženého pana profesora.
  • Titin jednou běhal po bytě a rozbil Karolíně nový sušák. My s Kmínou stály nad hromadou šrotu. „Týno? Když to postavíme, uděláme i státnice.“ Viz foto.
  • Když se Týna přistěhovala a já ještě bydlela s Kristiánem, někdo nad náma neustále pouštěl (nejspíš) vlastní mix písničky, která se rozlíhala po celé Praze a zpívalo se v ní OooO. Jednou jsme se zeptaly v pražské skupině na Facebooku, kdo to je a co to je za píseň. Rozpoutaly jsme tam asi nejvášnivější diskuzi ever.
  • Když jsem jednou s Týnou jela výtahem a přistoupila paní a řekla „Vejdu se ještě?“ A Týna řekla:“Samozřejmě,“ a obrátila se na mě a dala mi přezdívku, která mi zůstane už navždy, „paní by se vešla i třikrát, kdybys nebyla takový tuk.“
  • Náš učitel na hudební teorii vypadal naprosto jako Howard Moon z Mighty Boosh, stejně jako on měl rád jazz, stejně jako on chodil oblečený jako zálesák a měl stejný knírek a mluvil stejně a prostě všechno. A stejně jako on neměl rád výstřednost. A my s Týnou se na jeho hodiny oblékaly jako kolega Noel Fielding, neboli Vince Noir. Málem jsme umřely smíchy, než jsme tam dojely.
  • Na modřanském fóru mě jednou někdo poznal, protože píšu tenhle blog. Týna mi napsala do toho samého fóra, jestli se jí podepíšu, když jsem tak slavná. Tak jsem jí tam hodila obrovskou fotku sebe i s podpisem. Týna mi to pak jednou oplatila, teda vlastně Zitě, takže máme tady v pokoji fotku Týny.
  • Ty pitomé fotky sebe, které jsme furt všude uploadovaly na facebook, třeba Týnu, jak si krájí dřevorubecké krajíce chleba s párkem na svačinu do školy. Nebo ten systém na úklid, který nikdy nefungoval,  i když byl strukturovaný a byla na něm moje fotka.
     (Týna jí)
  • Všechen ten křik a hluk, když byla Týna doma. Jako minule, ležíme se Zitou v posteli, je ráno, ticho, a vedle se ozve děsivý skřek. „Jé, Týna je doma,“ řekneme si nadšeně.
  • Týna strašně ráda ochutnávala moje jídla. Vždycky jsem je nechala na sporáku. A jednou jsem tam nechala odmašťovat hrnec s jarem a spáleninou. :-))) to jsem vám už ale psala.
    Týna celkově i vařila jako král.
  • Bezkonkurenční obrázek, který mi namalovala Týnčina malá sestra Evička. „Já nevim, jak ty to s těma dětma děláš.“

A co jinak nového?
Objevila jsem novou rovinku sociální komunikace. Teda ne zrovna „včera“, žejo, ale během posledního roku. Je hodně jemná a nevím, jestli ji cítím ještě „úplně“, ale je tam.

Naučila jsem se, kdy držet hubu.

Viděli jste Frozen? To je Zitina oblíbená pohádka. Nejprve vám k tomu udělám drobné intro.

Týna s jejím klukem Jéňou mívá „dámské“ a „pánské“ večery. Dámský večer je takový, kdy se koukají na Amerika hledá topmodelku, udělají si chlebíčky, dělají si nehty a masky a češou se a tak. Pánský, to si koupí pivo, nejmastnější pizzu s pálivými salámy, omastek si utírají do tepláků a koukají se na sportovní utkání.
„To je bezvadný, uděláme si to taky?“ říká mi jeden den Zita.

No, a končí to spíš takovými gender-less večery, kdy jíme zmrzku a koukáme na Frozen a Tvoje tvář má známý hlas.
„Proč se tam furt zpívá?“
„Protože je to muzikál,“ řekne mi Zita.
„Ale proč tam zpívá pořád jenom Anna?“
„Protože je praštěná jako ty.“

Je to tak. Strašně jsem se smála, protože Elsa je fakt jako Zita – jak se na všechny naštve a odejde si do vlastního paláce a tam kouzlí a je sama a všichni mi polibte, žejo. A já, hloupá Anna, běžím přes celou zimu, při cestě desetkrát málem umřu, ještě se Else omluvím a ona mě zase vyhodí z toho paláce a zbije mě.
Anna je trošku autistická, protože si chce vzít prvního prince, který řekne, že ji má rád, tak mu naletí. A je zrzavá a pořád někde tancuje a všechno jí padá z rukou. Takže já mám novou oblíbenkyni.
Ale nakonec all are friends and all is well.

Jo a Zitin táta mi o víkendu řek, když jsem měla nacpané torby jako křeček, že mám spalování jako ruskej tank. Řvala jsem smíchy na celou vesnici.

Jo a slíbila jsem jí feature video, takže tady ho máte!