O paradoxu dvojí empatie jsem zde mluvila vícekrát (neurotypici si rozumí navzájem a dokáží si navzájem vhodně naslouchat, ALE neurodivergenti si také rozumí navzájem a dokáží si vhodně naslouchat. Navzájem to často přirozeně nejde, ale ani jednomu – nejsou to … Pokračování textu Nechcete pomoct?
Posledních pár dní jsem si hrozně užila. Byla jsem i s Norinkou na dvoudenním pracovním výjezdu v Brně (katastrofa! mé dítě neleží v ústavu, ale jezdí se mnou po republice a zažíváme srandu a dobrodružství!). Máme teď nového kolegu Huga, … Pokračování textu Skleněné děti (a pět bodů pro ně)
Nová část města je vysoko. Někdy snad do bytu vede i žebřík. Už dlouho se mi zdává o malém městečku u moře. Budovy v něm stojící mají pastelové barvy. Vlastně tak trochu jako staré činžáky ve Vršovicích. V části města … Pokračování textu Nová část města je vysoko
Maskování je pro autisty nekonečné téma. A pro autistky stokrát tolik. Hovořila jsem o něm snad už tisíckrát. Mé vyprávění o tom, jak mi došlo, že není vhodné ve skupince lidí v hospodě několik minut hovořit o krásné kresbě dřeva … Pokračování textu Pod maskou
Pokora „A pak máš prostě kritiky, co ti řeknou, že jeho tvorba byla za komunismu lepší, a vůbec si neuvědomí, jakou má ten člověk žitou zkušenost, co stojí za cenzurou a proč věci dělal tak, jak dělal,“ rozčiluje se jinak … Pokračování textu Pokora
„No, jako, spravíme to, ale ty zuby si fakt musíte čistit pořádně, tohle není vůbec dobrá hygiena…“ versus „To spravíme. Já vám pak dám takový kartáček, s tím se to lépe čistí.“ „Jste mladá ženská, nevzdávejte to, osvojení není pro … Pokračování textu Vděk
Lidi mají tendence se navzájem hrozně strašit. Přemýšlím, proč. Napadlo mě to vlastně teď. Napsala mi jedna známá, která by chtěla adoptovat děti, a spousty věcí se bojí. Pochopitelně. Je to velký proces, který trvá dlouho, a pokud si o … Pokračování textu Strašení
Začíná duben, měsíc autismu. Letos přicházím s trochu jiným příběhem než běžně. Kolem 12 let se pohybuju v kruzích postižených lidí, neurodivergentních lidí, neverbálních lidí, lidí, kteří potřebují různé úrovně pomoci. Má role byla různá – pracovala jsem jako osobní … Pokračování textu Pro ty „těžké případy“
Rok 2022 je tak transformativní, že si vždycky říkám, že už se přece nemůže nic dalšího stát. Že už toho bylo tolik, že víc není lidsky možné. A pokaždé se mi ukáže, že vlastně je. Když jsme s Barborkou seděly … Pokračování textu Zpátky v pekle
Každoročně s Aničkou organizujeme v práci Letní školu. Jde o čtyřdenní školení nových dobrovolníků, které máme v práci. Na našich bedrech leží celá organizace. Musíme zajistit jídlo (letos jsme měly i sedmdesát porcí!) se všemi dietními omezeními, místo, zařízení, teplo, … Pokračování textu Jak jsme organizovaly Letní školu