Digitální malba dívky, která drží spoustu balonků, které ji unáší k obloze, zatímco se zpoza hory, která stojí pod ní, podivně kouká modrý kámen...

,,Proč by měl normální člověk chodit s aspergerem?”

Na jedné stránce jsem dneska četla diskuzi. Jeden člověk v ní říkal, že nevidí důvod, aby se psaly návody, jak lépe vycházet s lidma s AS. Že nevidí důvod, proč by měl normální dospělý člověk s AS člověkem chodit.
Trošku mě to zarazilo. Nechtěla jsem se nějak unáhlit ve svých odpovědích, tak jsem mezitím šla udělat oběd, pohrát si s kočkama a popřemýšlet.

Je mi líto, že někdo řekne, že normální člověk by s AS člověkem chodit neměl, protože je to akorát starost. To jen poukazuje na to, že společnost pořád trpí velkými předsudky. Co si takový člověk představí pod člověkem s AS?

Jasně. Jsou chvilky, kdy AS potřebuje uklidnit. Kdy byl mezi spoustou lidí, má panický záchvat a klepe se, protože má přetížené smysly, chvilky, kdy neví, co má dělat, protože jsou narušené plány. V ten moment pro něj slouží partner jako někdo, o koho je potřeba se opřít, kdo mu pomůže, třeba jako malému dítěti, ale pomůže mu.
Ale přece jenom jsou i chvilky, kdy dospělý člověk, který AS nemá, je nešťastný, protože se mu stalo něco nepříjemného. Třeba se pohádal s kamarádem kvůli nějaké věci. Nebo se mu v pračce pomíchalo oblečení a bílé tričko se mu zabarvilo do růžova. Nebo ho nepozvali na nějakou dobrou párty. To jsou věci, kvůli kterým se AS třeba tolik trápit nemusí. NT to trápí velice a taky kvůli tomu může brečet a řvát.
Takže AS i NT potřebují občas nějaké uklidnění a podporu. Každý z jiných důvodů. Taky by se to dalo brát stylem ,,proč by AS měl vůbec chtít chodit s NT a řešit s ním tyhle povrchní záležitosti?” Chápete? Lidé to kolikrát berou jako určitou formu ,,velkorysosti” NT lidí, že s aspergery chodí, ale přitom by to mohlo být klidně i naopak.

Že AS jsou v běžném životě nepoužitelní? Ale prosímvás. Já znám tolik v životě naprosto nepoužitelných NTček. Co AS, to jiný člověk. Už jsem překládala tolik článků o různých dospělých AS ženách, které mají jako speciální koníček třeba právě mateřství nebo údržbu domácnosti. Může být, proč ne? Chodí mi mailem dotazníky, jak zvládám cholerické záchvaty. Já NEMÁM cholerické záchvaty a nikdy jsem je neměla. Mám shutdowns a meltdowns. Mám maximálně panické záchvaty. Ale že bych házela věcma, kopala do nich a můj partner se někde v koutě krčil? NIKDY. Naopak můj kamarád, který rozhodně AS není, cholerické záchvaty ještě ve svých -nácti míval.

Představte si člověka, který vypadá úplně normálně. Mluví stejnou řečí jako vy, směje se, dělá vtípky, vypadá dobře, normálně se pohybuje, sice občas třeba trošku nemotorně, ale je to až roztomilé. Chodí s váma s ostatními pár kamarády ven a občas mu nedojde nějaký vtip, ale pokud jste rozumní a citliví, společně si to projdete a zasmějete se tomu. Tenhle váš kámoš nebo kámoška je hrozně dobrá v něčem, co jej nebo ji baví. Pokud máte společný zájem, nepřestáváte se divit, co VŠECHNO o něm váš kámoš ví. Váš kámoš nebo kámoška je dost možná i hodně citlivá, není to žádný robot, klidně si nahlas popláče(i když se to zrovna v dané situaci moc nehodí). Může být i hodně chytrý nebo chytrá, může být i hodně hodná. Jenom občas dělá zvláštní přesmyčky v řeči, nepochopí nějakou vaši rádobyvtipnou narážku, je trochu nemotorná, hodně věcí si plánuje.
Uvědomujete si, že I TAKHLE může vypadat Aspergerův syndrom? Že ten člověk je vlastně úplně normální, jenom trošku jinak přemýšlí? Můžete mi dát jeden jediný důvod, proč byste s takovým člověkem NECHODILI?

Takže…teď jsme si prošli takovou destruktivní fází argumentu:D teď přejděme k té konstruktivní. Co se požaduje od zdravého vztahu? Podle mě jde o vztah, kde jsou oba lidé šťastní. Chci tady předložit důvody, proč by normální člověk měl vlastně vyloženě TOUŽIT po vztahu s člověkem s AS. 😀

Když máte společný zájem, nikdy už asi nenajdete nikoho, kdo by ho s váma dělal ještě radši, budete se mu moci věnovat pořád a nikdo vás nebude kritizovat, že spolu trávíte málo času. Protože trávit čas u speciálního zájmu = společně strávený čas.

Protože vám může otevřít nový způsob vidění světa. Uvidíte, že spoustu věcí, které jste předtím řešili, byly malichernosti. Budete mnohem trpělivější a klidnější. Už vás nenaštve, že se vám někdo posmívá na ulici. Vlastně nad tím mávnete rukou. To jsou malé věci. Najednou si uvědomíte, že je fakt zajímavé, jak mají některé květiny uprostřed zbarvené okvětní plátky a jak do sebe ty barvy přechází…

Když se naučíte se spolu domlouvat, spolehlivějšího partnera asi nenajdete. Jakmile si jednou něco naplánujete, můžete si být jistí tím, že to tak bude. Žádné takové, že se na vás někdo vykašle, že někam nejede, nebo vykrucování se z nějaké naplánované činnosti.

Když budete dobří parťáci, tak se vás vždycky zastane. Problémové situace, které nastanou, řeší logicky a často s klidem, pokud se netýkají přímo jej – pokud máte prostě problém, sednete si spolu nad ním a vsaďte se, že do pár minut máte řešení.

Uvědomte si, prosím, že život není jenom o dokonale vyleštěném obýváku, značkovém oblečení a chozením do hospod a vytahováním se před kámoši a o hromadě peněz. AS vám v tom uvědomování si dost pomůže.