Mám pro vás další článek ze super stránky Musings of an Aspie. Přestože si to mnoho lidí neuvědomuje, nespavost je relativně častým symptomem Aspergerova symptomu nebo jiné formy autismu. I já sama jsem, zejména kolem třinácti let, trpěla nespavostí, lekavým probuzením, mnohými spánkovými deficity a anomáliemi. O mně to ale dnes není, připravila jsem pro vás překlad, který je ale také zážitkem ze života. (ježiši, snad to dokončím, píšu to ve školní knihovně a pořád tady někdo kýchá. Mám chuť vstát ze židle a normálně toho člověka vyvést:D)
Jako už je to u mnoha věcí, které zažívám kvůli tomu, že mám Aspergerův syndrom, dokud jsem si nezačala o insomnii(nespavosti) číst, nedošlo mi, že jí trpím sem a tam už od doby, kdy jsem byla dítě.
Nejspíš jsem měla vždycky trošku abnormální spaní. Někdy mi trvá déle usnout. Někdy se v noci milionkrát vzbudím. Jindy, jako dneska, se vzbudím ve tři ráno a připadá mi, že je odpoledne. Dokážu vstát v pět ráno a mít tolik energie, že to lidi kolem mě akorát rozčiluje.
Trošku obecněji a technicky vzato, mám klasické znaky autistické nespavosti:
- déle trvá, než usnu
- málo času, který strávím v posteli, strávím spánkem
- celkově spím méně
- spánek je přerušován, často se budím
- v noci se vzbudím a jsem vzhůru dlouho
Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že u dětí s ASD se vyskytuje nespavost u 40% do 80%. Naštěstí však existují návody, jak jim pomoct. A přitom, když si čtete o typických symptomech autismu a Aspergerova syndromu, nejenom, že nespavost chybí v základních diagnostických kritériích, ona je i málokdy vůbec zmíněna!
Malý nespavec
Mí rodiče si vypěstovali trošku nezájem, co se týče mých spacích návyků. Poslali mě v osm spát a zbytek byl na mně. Několikrát za večer jsem si zašla do koupelny, abych se napila, nebo se ještě vyčůrat(třikrát,čtyřikrát), ale dokud jsem své rodiče vyloženě neobtěžovala, nevadilo jim, že nespím.
Vedle postele jsem měla lampičku a většinu večerů jsem si u ní četla, dokud jsem nebyla unavená. Než jsem uměla číst, tak jsem sedávala na schodech a poslouchala, co se děje dole, aby mi uběhl čas a já se začala cítit unavená. Když jsem byla puberťák, dostala jsem černobílou televizi k narozeninám a na tu jsem se dívala, se sluchátky, aby mě přitom nikdo nechytil.
Myslím, že mí rodiče o těchto návycích věděli, občas mi říkali, že oslepnu, když ,,budu furt číst potmě“ a víckrát mě poslali zpátky do postele, když mě načapali na schodech. Ale normálně, běžný večer, rodiče zhasli mnohem dřív, než jsem šla naposledy do koupelny.
Když jsem se v noci vzbudila, což se stávalo většinu nocí, zavolala jsem na taťku a on si ke mně lehl, a já šla do koupelny. Nevím vůbec, proč jsme to tak dělali, jenom vím, že jsem se trošku bála jít v té tmě, protože jsem si takhle jednou natloukla nos. Asi mi bylo příjemné vědět, že kdyby se mi to stalo zas, bude tam taťka a dá mi aspoň kapesník.
To, jak se mí rodiče stavěli k mému spaní, mě naučilo dvě věci: 1. o nic moc nejde a 2. člověk sám je zodpovědný za to, že usne. Druhá část je možná trochu tvrdá, ale tak protože nikdy nedělali žádný velký tyátr z toho, kolik spím a nespím, tak mi to tak přijde. Je to možná trošku osamělé, ale já měla těch pár hodin v noci, kdy všichni spí a dům je tichý, ráda. Mohla jsem se věnovat svému zájmu – čtení, a to bylo uklidňující a časem jsem i usla. Jako jasně, kdybych ničila věci nebo se procházela po městě, tak by to nešlo.
Co funguje (aspoň mně)
Jako dospělá jsem zjistila, že je důležité mít určité podmínky ke spánku, aby se mi spalo lépe. Tyto věci jsou:
1. Hodně cvičení během dne.Musím být fyzicky unavená, abych dobře spala, takže aspoň hodinu chodit, běhat, plavat každý den je nutnost.
2. Těžké peřiny(pod to se tisíckrát podepisuju!!!). Malý tlak těžké peřiny mě uklidňuje. Když mám lehkou peřinu nebo jen deku, tak se pořád budím.
3. Chlad v místnosti. Mám tendence se přehřívat, když spím. Nevím, jestli se to vztahuje k AS, ale i když je v místnosti trošku teplo, budím se zpocená. (To mám také, takže možná opravdu se to vztahuje k AS, i když v přehřátí se lépe lucidně sní.)
4. Příjemné oblečení. Jako dítě jsem měla příjemné pyžamo. Požád neumím spát v něčem, co je moc volné, třeba jako noční košile, protože mi přijde, že mě to uškrtí, jen, co se jednou otočím.
5. Známé prostředí. Je mnohem snadnější relaxovat někde, kde to znám. Když jedu na dovolenou nebo se někam stěhuju, tak mi to trvá pár dnů, než se tam naučím spát, protože můj mozek potřebuje zařadit cizí zvuky a vůně.(no, jak to sleduju níže, souhlasím naprosto se vším:D)
6. Tiché prostředí nebo konzistentní zvuk. Potřebuji buď totální ticho nebo konzistentní šum(vítr, vlny, auta, která jezdí pořád v kuse kolem domu), abych usnula. Zvuky jako nečekané hlasy, rádio, televize, i kdyby nějaká, co hraje v bytě nade mnou, mi nedovolí usnout. A vůbec, usnu až dlouho poté, co je někdo vypne, protože to ve mně vyvolává úzkost.
7. Tmavá místnost. Nemůžu spát, dokud není v místnosti úplná tma. Světlo v místnosti, probleskující skrze okno nebo dveří, to neusnu. Blikající světlo televize, z toho šílím..
8.Čtení – nebo jiný zájem – před spaním. Čtení je můj speciální zájem už od dětství. Jako jakýkoliv speciální zájem mě uklidní a utiší. Myslím, že jsem si to spojila i se spánkem. Jakmile si zvednu knihu v posteli, tak se mi začne chtít spát. Už mi to trvá jen 15-20 minut čtení, než pocítím, jak odpadávám.
9. Lehká večeře a žádné dobrůtky po večeři. Lépe usnu a lépe i spím, když si dám večeři, v které je málo tuku a cukru a ještě ji pár hodin před spánkem trávím.
Těchto pár věcí mi pomáhá. Ráda bych slyšela i od ostatních na spektru, co pomáhá jim. Nedávno jsem si povídala s dcerou o svých spánkových návycích, a ona se mě ptala, proč se nesnažím svou nespavost vyřešit. Řekla jsem jí, že mě netrápí, že se v noci probudím a čtu si nebo promýšlím svůj život. Ona mi řekla, že mě to možná trápí, ale já si to neuvědomuju, protože jsem si na to už tolik zvykla. V tom je hodně chytrého. Něco, o čem budu určitě přemýšlet.