Brano mi napsal na Facebook, jestli nenapíšu článek o tom, co by bylo, kdybych byla diktátor. A já řekla, výzva, máš to mít.
Teď tady sedím a přemýšlím, čemu jsem se to zase upsala.
Vždyť já bych vůbec nechtěla být diktátor.
Já bych nechtěla nikomu nic zakazovat ani nařizovat. To jde proti mé přirozenosti.
Přečetla jsem si po sobě znova nadpis a začala jsem se hrozně smát. Vzpomněla jsem si totiž, jak mi Midgey říkal ten vtip o tlustých lidech – ,,kdyby byla jahodou, to by bylo džemu…“
Ale tak vezmem to hypoteticky. Dělejme, že mě někdo přitlačil ke zdi, začal mě dusit a zařval na mě, ať okamžitě nařídím něco celému světu. ,,Dělej, Natyno, deset bodů aspoň. Aspoň ze srandy.“
Kdybych byla diktátor…
Já mám trochu podivná přání.
zakázala bych chlapům používat citrusové vůně. Protože to tolik pálí v nose, tolik mi to připomíná nepříjemné chvilky, tolik se mi z toho zvedá žaludek. Mám chuť pána přirazit ke stěně a říct mu ,,si myslíš, že seš velkej drsňák, když voníš jako nějaký sportovec, co?“ Místo toho se většinou zatvářím kysele – jakmile mi první kyselá molekula vnikne do nosu, ochromí takhle celý můj obličej, zatřepetám rukama, protože mám pocit, že takhle ze mě opadne ten nepříjemný pach rychleji, a peláším pryč. Ideálně se nadýchat něčeho příjemnějšího.
Žádný kytarista na světě by nesměl čistit struny. Ten zvuk, když přejíždí po strunách, mě dohání k šílenství. To bych mu raději ze státního rozpočtu proplácela každý měsíc nové, než to poslouchat. Prej ,,ošetřování“. Ježiši kriste, já mám pocit, že taky budu potřebovat ošetřit, pokaždé, když to slyším. Já nevim, proč mám vůbec takové fyzické reakce navenek. Když slyším tohle, musím zatlačit jazyk zezadu na zuby.
A teď trochu vážněji. Už nejde jen o to, co by jen mně usnadnilo život. Asi bych se postarala o to, aby se nejedlo nic moc živočišného. Aby lidi byli obecně víc eko a vážili si prostředí. Přemýšleli nad tím, než vyhodí papír na zem, a přemýšleli nad tím, jestli budou kouřit a jezdit autem a pálit pneumatiky doma v kotli. Lidi by se učili, jak jíst, aby nebyli moc tlustí, jak sportovat, i když sport nemusí, a jak se udržovat zdraví.
Kdybych byla diktátor, tak si najmu nějaké supervědce, aby vymysleli co nejodhlučněnější metro a vůbec celkově odhlučněné MHD. Pro cestující vevnitř i kolemjdoucí venku. A taky bych chtěla, aby vymysleli takovou krabičku k počítači, kde byste dali kreditku a vyplivlo by vám to třeba pizzu, co jste si objednali. Bych si stahovala jako pirát zadarmo jídlo z ulož.to, haha. :-))) Teleport ale vyloženě nechci, protože to by zas lidi málo chodili pěšky. A vlastně nejenom odhlučněné MHD, ale i sekačky na trávu. A nějaký pohlcovač pachu toho, jak začne smrdět posečená tráva, protože mě to přímo štípe v nose. No prostě bych vrážela strašně moc peněz do vědy a techniky a tak.
Dávala bych hodně peněz na kulturu. A na vzdělávání lidí, ale i umělecké vzdělávání, aby byli lidi otevřenější novým věcem a přemýšleli outside the box. Nedávala bych peníze na zbrojení a tak, protože to by nebylo potřeba, kdyby všichni měli to kulturní vzdělání :-)))
A celkově bych trochu pozměnila vzdělávací systém. Třídy max o patnácti, šestnácti lidech, co nejvíc pomíchané společenské vrstvy…a vůbec, byly by společenské vrstvy? :-))) A nařídila bych, aby každý zdravý a soudný člověk od 21 musel bydlet aspoň rok sám a naučil se trochu samostatnému hospodaření, protože co vidím u svých vrstevníků, tak mě to fascinuje. Samozřejmě bych jim to ráda proplatila, ale jen tak, aby neumřeli hlady:D
Kdybych byla diktátor, tak bych zrušila všechen small talk a všechno zdvořilostní. Všechny tyhle kydy a kecy, které mě tak rozčilují. Všechny vztahy, které se udržují, jen aby se neřeklo, aby se někdo nenaštval. Vztahy by byly prostě unikátní, jedinečné, lidi by se kamarádili jen s těmi, s kým si opravdu mají co říct, nikdo by se nepodivoval nad tím, co s kým kdo má, nikdo by to neřešil, nepomlouval, nikdo by se nikoho nevyptával, s kým teď je a není a co je nového doma…uá, jen to pomyšlení mě dohání do hrobu.
Všechno by se vysvětlovalo a plánovalo. Všude by visely směrnice, jak se má člověk kde chovat, a celkově by se pravidla slušného chování zjednodušila úplně na minimum. Bylo by úplně jedno, jestli máte nebo nemáte mastné vlasy. Nikdo by vás za to nesoudil, šlo by jen o to, jestli se tak vy sami cítíte dobře. Nebo jít formálně na svatbu a tak. Achjo. Šlo by jen o to nikomu neubližovat a nikoho neurážet a do nikoho se moc nestarat.
Pro každého by se našla práce v tom, co mu jde nejvíc a co ho baví. A některé práce, které by nebavily nikoho, ty by se rozdělily rovnoměrně mezi všechny:D
Kdybych byla diktátor, nařídila bych lidem, aby k sobě byli tolerantnější. Aby se měli rádi, ať už jsou černí nebo bílí, hnusní nebo hezcí, autíci nebo NTčka. Aby se snažili navzájem pochopit.