Nesnáším, když si naplánuju den a nikdo nejede podle scénáře

Proč je těžké střídat činnosti: Když se na něco soustředím, z mysli mi roste tisíce výhonků myšlenek, roztahují se a vkračují do různých sfér myšlení. Když musím změnit, co dělám, musím všechny výhonky zahnat zpátky. To mi zabere nějaký čas. Pak se můžu zabývat něčím jiným. Ale když mě přerušíte nebo musím činnost změnit ihned, je to, jako kdybyste mi všechny výhonky utrhli. Proto nereaguju dobře. Prosím, dejte mi prostě čas. Abych mohla přejít k druhé činnosti, až budu připravená.

Co dělám, když řeknu něco nevhodného: -tmavě modrá: změním téma

světle modrá: -řeknu, že si dělám srandu

červená: pořád mluvím a jenom to zhoršuju

Kostka: Musíte se změnit, abyste zapadly do systému.

Kruhy: A co kdybyste změnil systém, abychom všechny zapadly?

-Děti, je čas na týmovou práci. Vytvořte skupiny?

-Kdo nemá partnera? Dotvoříme poslední tým…

Kde mě najdete na párty: („Jsi tak krásná!“) – přátelím se se zvířaty, co tam bydlí, jako opilá Sněhurka

-Jdi do svého pokoje! – OK

Když někam zapadneš, nemusí to znamenat, že tam nutně patříš.

„Prosím, buď tak divný jako já  – 3x“ – já pokaždé, když se s někým seznámím

Mít se rád ve společnosti, která těží z tvojí nejistoty, je rebelství

A můj absolutně, absolutně nejoblíbenější, který mě vždycky hrozně rozřehtá, protože je úplně přesnej:

Normální lidi, když flirtují: Moc se mi líbíš, někdy bychom mohli zajít ven

Já, když se snažím flirtovat: Máš rád chleba?