„Hodnota balíku?“ ptá se paní za přepážkou na poště.

„Nula.“

Když někomu posíláte do zahraničí balík, tak se má obecně za to, že když jej označíte za dárek, nemusí jeho příjemce platit clo. Ona to ale není tak úplně pravda. Respektive, pravda to je, ale balík nesmí být příliš hodnotný. A hodnotný balík si každá země definuje jinak. U nás je to třeba víc než 25 euro. V Japonsku deset tisíc yenů.

Ale není to zvláštní pocit, když odcházíte z vaší malé pošty v naší malinké zemi, a víte, že balíček, který jste měli před chvílí v ruce, poletí tisíce kilometrů daleko?

„Tenhle rok byl fakt strašnej. STRAŠNEJ,“ říkáme si s Barborkou v čajovně. Je to zvláštní. Sedíme společně na konci roku, který nás žmoulal a vyplivl o hodně jiné. Najednou vlastně vím, že se mnou v čajovně sedí neurodiverzní člověk. Ne nutně autistický jako jsem já, ale neurodiverzní určitě. Najednou vlastně vím, cynicky, že moje domněnky, že by mi někdy někdo neurotypický mohl rozumět do takové hloubky, byly nesmyslné.

„Já fakt nesnáším, když se něco nemůže probrat DO HLOUBKY,“ říká mi rozhořčeně. „Jak někteří lidé mohou jen tak plout po povrchu a pořádně se nad ničím nezastavit. To mě rozčiluje,“ říká mi a já se směju. Jak jsem mohla být tak naivní a myslet si, že když to tak má ona, tak je pravděpodobné, že to bude mít podobně i mnoho dalších neurotypiků?

„Já si připadám po tomhle roce jak Titin,“ říkám zamyšleně. Tíťa je můj kocour, jak někteří z vás asi ví. Příští rok to bude deset let, co ho mám. Tento podzim byl však také velmi náročný, protože Tíťa potřeboval mnoho návštěv veterináře a nakonec i operaci. Žije a je v pořádku, je to zase ten starý Tíťa, ale má vyholenou srst, už navždycky zdeformované ucho a levé oko má zastřené třetím víčkem. Fotíme se spolu, já celá rozcuchaná v domácích hadrech, ale už oba – snad – na pevnější zemi. „Takhle vypadáme po 2022,“ říkám všem.

V čajovně si vykládáme karty a najednou je vše nějak intenzivnější, než bylo kdysi. „Já mám ted hroznou chuť na pivo,“ řekne Barborka vlastně téměř nesmyslně asi v devět večer. Nikdy takto na pivo nechodíme. A jdeme. A dojdeme. Na místo, kde to všechno začalo.

Jaká je hodnota balíku, který posíláte vlastně i proto, protože vám ukázal vaši vlastní hodnotu?